Recenze: V srdci divočiny je herecký souboj Brada Pitta se psem

Cesta aljašskou divočinou, na jejímž konci čeká ušlechtilá myšlenka.

Oba zažili bitevní zóny, což je stálo řadu nepříjemností. Teď už jsou válečnými veterány. Kdo? James Belmont a jeho pes Odin. Už si měli užívat zaslouženého klidu a pohody za nepředstavitelně náročnou a dlouhou službu vlasti. Místo toho se však ocitají ve spárech nádherné, leč nehostinné Aljašky (kterou zdárně zastupuje krajina Nového Zélandu). Oba v podstatě trpí PTSD, což může být nebezpečné i pro náhodného kolemjdoucího, resp. kolemjedoucího. Protože potkat někoho cizího na místech nijak nedotčených civilizací, může opravdu dopadnout všelijak. Nebezpečí číhá na každém kroku a může zaskočit i zkušené borce, obzvláště když jsou indisponovaní. Les, vlci, medvědi, řeka … Všechno je fajn, když se vás to zrovna nesnaží zabít. Nicméně, teoreticky, přátelství mezi psem a člověkem by mělo překonat nejrůznější nástrahy.

Scénář k tomuto projektu se v roce 2017 dostal na tzv. Blacklist, neboli seznam nejlepších dosud nerealizovaných scénářů. Došlo na určité změny, které byly snad k lepšímu, ačkoli výsledek přeci jen zůstává za očekáváním. To bylo ovšem obrovské, protože předchozí spolupráce Brada Pitta s Davidem Ayerem přinesla jeden z nejfamóznějších filmových zážitků roku 2014. Železná srdce patří k maximálně působivým bijákům, které po zhlédnutí zůstanou v paměti už napořád. Obsahují několik nosných, divácky atraktivních témat, nad kterými stojí za to se pořádně zamyslet a která jsou servírována velmi emotivním způsobem. Ostatně tohle neplatí jen pro zmíněné válečné drama, nýbrž téměř pro všechny filmy v režii Davida Ayera, jenž má sám za sebou službu u amerických mariňáků, čehož vyžil při psaní svého napínavého scenáristického debutu Ponorka U-571.

Prakticky všemi jeho počiny prostupuje motiv přátelství (proto byl svého času ideálním kandidátem pro remake titulů Divoká banda a Tucet špinavců, které bohužel nakonec skončily ještě předtím, než se pořádně rozjely přípravy). Je jedno, jestli zrovna sledujeme bývalého člena armády Jima a jeho nezaměstnaného kámoše Mikea jako v Drsných časech, policajty Taylora a Zavalu v Patrole, bandu kolem Arnolda Schwarzeneggera v Sabotáži, pětičlennou posádku tanku Furie v Železných srdcích, nesourodou partičku v Sebevražedném oddílu, člověka a orka v bizarní fantasy Bright nebo dva zločince v nekompromisním thrilleru Výběrčí daní. Street Kings, Včelař a Working Man motiv přátelství pouze naťukávají.

Uvedená Sabotáž byla prvním Ayerovým snímkem, který natáčel mimo Los Angeles. V srdci divočiny je zase prvním jeho projektem, který neřeší přátelství mezi dvěma lidmi. S výjimkou Brada Pitta se akorát na chvíli zastaví J. K. Simmons, jenž s režisérem natáčel už Drsný časy, a Anna Lambe, se kterou se setkáme ve scéně, která celý příběh rámuje, aniž by vlastně cokoli důležitého vyspoilerovala. Jinak se tady objeví jenom hrstka vojáků. Není to tedy tak, že by V srdci divočiny byla one-man show Brada Pitta, jako bylo kupříkladu drama Vše je ztraceno pro Roberta Redforda, který za něj byl nominovaný na Zlatý glóbus. Brada se pravděpodobně za tento film udílení prestižních cen týkat nebudou. Z tohoto úhlu pohledu se spíše nabízí, že by mohl uspět s The Further Mis-Adventures of Cliff Booth, neboli spin-offem v režii Davida Finchera k Tarantinově opusu Tenkrát v Hollywoodu, za který dostal Pitt svého dosud jediného hereckého Oscara.

Melancholická nálada, kterou podporuje i klavírní doprovod, filmu vlastně sluší.Jak známo, ztvárnil dabléra Ricka Daltona, jehož hraje Leonardo DiCaprio, který nejcennější sošku získal pouze za REVENANT Zmrtvýchvstání, což je rovněž survival drama založené spíše na fyzickém výkonu představitele hlavní role. V obou dojde na scénu s medvědem, jenže výzva na souboj tentokrát přijata nebude, neboť V srdci divočiny chce oslavovat především bojové psy (jako například Hrdina Max z roku 2015, které ale chtěl být rodinnou záležitostí), které může válka taky poznamenat a které je někdy třeba utěšovat jako malé děti. Odina ztvárňují celkem čtyři, přičemž všichni mají upřímné oči a všem vlastně musel představitel hlavní lidské role nahrávat, což je logické. Melancholická nálada, kterou podporuje i klavírní doprovod, filmu vlastně sluší. Ačkoli se pořád nejde zbavit dojmu, že z tohoto námětu šlo prostě vykřesat mnohem víc.

V srdci divočiny je podívaná, která pravděpodobně doplatila na menší tvůrčí neshody mezi režisérem/producentem a Brad Pittem s Olivií Hamilton a Damianem Chazellem (Babylon), kteří rovněž produkovali a kteří se chtěli více soustředit na psychologickou rovinu, zatímco David Ayer chtěl podle všeho cílit spíše na boj o přežití, jaký vidíme třeba ve výborném thrilleru Na ostří nože. Letošní novinka správně povyšuje okolní krajinu na samostatnou postavu, když ukazuje její malebnost i nehostinnost, jenže občas postrádá větší míru realističnosti. To je velmi překvapivé, protože právě v ní tkví velká síla většiny z režisérovy předchozí tvorby. V srdci divočiny, jehož český název vlastně neodráží význam anglického In the Heart of the Beast, patrně rozdělí diváky a divačky na ty, jejichž očekávání tak docela nesplní, ale zároveň je naprosto jasné, že se najdou i tací, kteří po jeho zhlédnutí budou velice spokojení.

I ty nejzrádnější překážky je třeba překonat.