Donšajni – recenze

„Já vlastně operu nemám rád.“

 

Oscarový režisér Jiří Menzel se po sedmi letech vrací na plátna kin s prostopášnou komedií o vášni k životu, hudbě a k ženám.“, takto zní úvodní věta oficiální synopse, která popisuje snímek Donšajni. Jestli Jiří Menzel (nejen režisér, ale i scénárista v jedné osobě) dostojí těmto slovům, se můžeme přesvědčit na vlastní kůži již nyní v kinech u nás i na Slovensku.

Donšajni se odehrávají v operním prostřední jednoho malého městečka. Ústřední postava a vypravěč Vítek (Jan Hartl) nám popisuje nejen strasti, které provázejí nacvičení opery oper, Mozartova Dona Giovanniho, ale i jeho nekonečné milostné eskapády s jeho svěřenkyněmi. Tomuto sukničkaření s operní árií na rtech konkuruje (konkuroval) umělec Jakub (Martin Huba), který se po několika desítkách let vrací na místo, kde započala jeho velká kariéra pěvce i svůdníka. Hlavní ženskou postavu, trochu svéráznou učitelku hudby Markétku si zahrála Libuše Šafránková, jež umí vypadat jako opravdová dáma i ve chvíli, kdy ji posílají na kobereček k psychologovi.

Mluvit o nějakém propracovaném ději, nemá vůbec cenu. Každá z postav se šťourá ve své ulitě a pouze Vítek za pomoci nelogických berliček (pokud tedy zrovna neosahává ňadérka a nepodává své aktuální oběti zbrusu nový zubní kartáček) popostrkuje své svěřence kupředu. Jakmile ustane hrát hudba, přestane se zpívat a dojde na dialogy, vyvěrá na povrch další problém. Při poslechu rozhovorů a monologů vás budou bezesporu napadat slova jako nepřirozenost, umělohmotnost…

Největší problém Donšajnů je humor.Snímek nabízí velkou řádku dobrých herců, slabších herců, ale i neherců. Velká škoda je, že větší prostor nedostala například Ivana Chýlková. O milé osvěžení se postaral talentovaný Jiří Hájek ztvárňující barytonistu Lea nebo Máša Málková jako zlobivá Amálka. Setkáme se tu i s takovými, kteří by se měli poučit z přísloví „Ševče, drž se svého kopyta“. Taťána Kuchařová je hezká holka, která by se měla věnovat chůzi po molu. I když role pojmenovaná „Dívka, za kterou stojí se ohlédnout“ by mohla být vrcholem její herecké kariéry.

Největší problém Donšajnů je ale humor. Prezentují se jako prostopášná komedie, ale příležitostí k smíchu je v ní opravdu poskrovnu. Lehce přes 100 minut se neuvěřitelně táhne a vyčpělé vtipy, jako je praskající sklenička či narážky na předchozí Menzelova díla, jsou kulantně řečeno rozpačité.

Donšajni hned v úvodu nadhazují, že dobrý film má končit svatbou. Co myslíte, jak se snímek vypořádá s touto narážkou? Nebojte, prozrazovat to nebudu, ale (ne)těšit se můžete na opravdu pestrý guláš, který neví, jestli chce rozplakat, pobavit nebo poučit.

Usmívat se a mávat.

Na opeře je nejlepší ten výhled.

Někdy je hold lepší mlčet.

0%

Donšajni hned v úvodu nadhazují, že dobrý film má končit svatbou. Co myslíte, jak se snímek vypořádá s touto narážkou? Nebojte, prozrazovat to nebudu, ale (ne)těšit se můžete na opravdu pestrý guláš, který neví, jestli chce rozplakat, pobavit nebo poučit.

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací