Recenze: Smršť má působivý vizuál i zápletku, kterou ale na konci nerozmotáme

Takový lázeňský pobyt by nikdo zažít nechtěl.   

Seriózně vypadající manželský pár (Aňa Geislerová, Tomáš Maštalír) přijíždí do lázní, aby tu dal dohromady jak pochroumané zdraví, tak narušený vztah. Dvojice skrývá za zavřenými dveřmi temná tajemství a nevyřčené křivdy. Do toho se ale i kolem ní začínají dít podivné věci, pro které těžko hledá vysvětlení. 

Mysteriózní a lehce bizarní atmosféra začíná v druhé polovině houstnout, z pomalého tempa se přehoupneme do mrazivého thrilleru.Nefunkční vztah partnerů, kteří už si toho mnoho prožili, se dostává pod tlak a na povrch vyplouvají skutečnosti, které bychom do nich neřekli. Poté ale moc nechápeme, jak a proč spolu vlastně vydrželi tolik let, hlavně když na první pohled vypadají poměrně harmonicky. Rozhodně jim nepřispěje manželovo vyšetřování podivného zločinu, jehož příčina se zdá být nadpřirozená. Otevírá se velké téma viny, které bude spojovat několik postav a snímek se jím snaží zabývat zdánlivě do hloubky. Mysteriózní a lehce bizarní atmosféra začíná v druhé polovině houstnout, z pomalého tempa se přehoupneme do mrazivého thrilleru. Na závěr přichází rozuzlení, které by mělo vše vysvětlit, všechny dílky skládačky by do sebe měly zapadnout, to se ale nestane. Přestože pointu nakonec někam odnesl vítr a možná se celá zápletka mohla zjednodušit, existují důvody, proč Smršť vidět.

Snímek nám připomene svým zasazením do prostředí hotelu legendární Osvícení, také na něj jasně odkazuje barovou scénou. Smršť ale není tak hororová, i když se jí občas povede nám rozproudit krev v žilách. Temné scény jsou vystřídané těmi (úmyslně) bizarními, někdy jsou trošku komické, jindy erotické či znepokojující. Bohužel je tu jen málo věcí, které nás dokážou postrašit, ať už vizuálně, či poškádlením našich myšlenek.  

Režisér Peter Bebjak se už věnoval thrillerům a mysteriózním snímkům, je to také již druhá zkušenost s adaptací knihy Jozefa Kariky (přestože jak u Smrště, tak u Trhliny od předlohy dost odbočuje). A i Tomáš Maštalír byl do jeho filmu obsazen poněkolikáté a svou postavu zvládá solidně. Geislerová ale předvádí o něco lepší výkon, i když má jinou postavu a lépe napsané repliky, přestože některé její výroky jsou zbytečně strojené a působí dost knižně. 

Postavám jako vypravěčům nemůžeme vždy věřit a to je ve snímku vždy zajímavý prvek. Škoda jen, že tady se různé nápady překombinovaly a na konci máme problém zjistit, na co jsme to tedy vlastně koukali. Bylo to ale poměrně zábavné.

Smršť přináší opravdovou smršť nápadů a témat, které ale nakonec rozfouká vítr. Místo aby na konci všechny dílky zapadly do promyšlené skládačky, zjistíme, že výsledný obrázek nedává úplně smysl. Pořád to ale stojí za pokus, pokud má divák dost fantazie a chce okusit česko-slovenskou tvorbu šmrncnutou Davidem Lynchem nebo Osvícením.

„Jestli je vám stále dobře, nebojte, na konci pobytu to bude mnohem horší.“

S vinou se těžko žije.

„Jestlipak mají léčebnou kúru i pro vyhořelý vztah?“