Recenze Kos v ostružiní: Intimní drama o netradiční hrdince vás šokuje i uchvátí

Poetická romance o ženě, která se nebojí jít vlastní cestou.

Osmačtyřicetiletá Etero prodává v malé vesnici kosmetiku a čisticí prostředky. Nikdy se nevdala, protože její otec a bratr všechny nápadníky úspěšně odháněli. Teď Etero žije sama a nejraději se vydává k řece na sběr ostružin. Nikdo z vesnice nechápe, že jí tenhle způsob bytí vyhovuje. Vše se obrátí vzhůru nohama, když málem spadne z útesu. Tato událost ji probudí k životu a zahoří láskou k ženatému Murmanovi, který její city opětuje.

Za tímto velmi netradičním gruzínsko-švýcarským dramatem stojí režisérka Elene Naveriani. Film je natočen podle stejnojmenné knihy z roku 2020 od spisovatelky Tamty Melashvili. Není divu, že na sebe obě díla strhla velkou pozornost, protože se vymykají současné tvorbě. Ve světě se dočkala poměrně velkého uznání.

Pokud dáte příběhu šanci, postupně si vás nějak záhadně získá. Nejspíše za to může způsob vypravování, který vás neustále nutí přemýšlet nad hlavní hrdinkou. Nejdříve vidíme její dost nezvyklé činy, takže nás logicky začne zajímat její motivace. Z náznaků a komentářů obyvatel vesničky si postupně skládáme obrázek o její osobě.

I když ji otec v dětství fyzicky netýral, cítila, že jí dává za vinu smrt matky. Kvůli tomu vyrostla v domě pouze s otcem a bratrem, kteří ji neustále komandovali. Když potom zmizeli – otec nejspíš zemřel a o bratrovi se více nedozvíme, začala si Etero užívat svou nezávislost a svobodu. A jestli o něco nechce už nikdy v životě přijít, jsou to právě tyhle dvě věci.

Díky tomu je nepřikrášlenou feministickou hrdinou, která jde proti společenským normám. To s sebou ovšem nese skutečnost, že se na ni obyvatelé vesnice dívají dost nerudně. Zvlášť když se svým kamarádkám pak otevřeně postaví s tím, že manželství a děti ještě nezaručují šťastný život, čehož jsou ony zářným příkladem.

Ačkoliv to zatím může všechno znít velmi dobře, je ve filmu dost momentů, které by člověk snad ani vidět nemusel. Divák se stává nechtěným svědkem milostných aktů Etero a Murmana. Nutno dodat, že ani jeden z nich nemá vysekanou postavu hollywoodských hvězd a není jim už zrovna dvacet. Jenže možná právě díky tomu působí jejich příběh uvěřitelněji a tak nějak lidštěji. Jsou to zkrátka dva obyčejní lidé, kteří k sobě pocítí ve svém věku nečekané city.

Velkou zásluhu na povedeném výsledku má herečka Eka Chavleishvili, která se odhalila jak fyzicky, tak psychicky.Velkou zásluhu na povedeném výsledku má herečka Eka Chavleishvili, která se odhalila jak fyzicky, tak psychicky. Byť hraje úplně minimalisticky, v jejích výrazech se odráží velmi hluboké emoce. Při sledování se možná přistihnete, že vás baví je hledat, protože je nedává příliš najevo.

Odradit by vás nemělo ani pomalejší tempo snímku. I když může chvíli trvat, než se na něj naladíte. Stejně jako Etero vnímá krásu přírody a všeho kolem, všímá si toho i kamera. Zvláštně poetické obrazy jsou potom proloženy hudbou, která vhodně dotváří celkový dojem.

Drama Kos v ostružiní diváka nejspíš hned na začátku dost zaskočí. Jestliže ovšem dáte šanci pomalejšímu tempu vypravování a nečekaně otevřené zpovědi ženy ve středních letech, dá vám velký filmový zážitek. Pokud vás nějaký snímek donutí vidět věci z jiného úhlu pohledu, než je ten váš, pak dělá něco hodně dobře. Byť to nemusí být vždy úplně příjemná podívaná. Některé příliš intimní okamžiky v tomto filmu by divák klidně oželel. Zároveň je velmi zajímavé sledovat, jak se hlavní postava vymaňuje nejen ze svého stereotypního života, ale také ze společenských konvencí. Film určitě neocení všichni, ale ti, kteří mu dají šanci, z něj budou pravděpodobně nadšení.

(Foto: Artcam)Během chvilky je 48 let panenství v tahu.

Láska kvete v každém věku.

Vražedný pohled, když ti kamarádky řeknou, že máš zadek jako valach.