Samotný název ke zhlédnutí zrovna dvakrát nepřesvědčí a tvůrci v celkovém pojetí také nejsou dvakrát odvážní.
Nejprve bude dobré vysvětlit, že onen titulní čaroděj neodkazuje k nejnenáviděnějšímu bolševikovi současnosti, nýbrž k jeho poradci, který mu výraznou měrou dopomohl k moci a k jejímu následnému rozšiřování. V realitě se jmenuje Vladislav Surkov, ovšem pro potřeby stříbrného plátna byl překřtěn na Vadima Baranova. Stejné jméno samozřejmě nese už v knižní předloze nazvané Mág z Kremlu, která prvně vyšla krátce před invazí na Ukrajinu, od které v únoru 2026 akorát uplynuly čtyři roky. Filmový Čaroděj z Kremlu si ponechává knižní rozdělení do kapitol, což byl dobrý nápad. A zároveň nás hned na úvod informuje o tom, že řada věcí, které uvidíme, se přímo takhle teda rozhodně neodehrála. Tímto prohlášením tvůrci naopak neučinili nejšikovnější krok.
Okamžitě nám kvůli němu bude jasné, že s největší pravděpodobností neuvidíme projekt, který by chtěl napodobit ten s názvem The Apprentice: Příběh Trumpa. Pro připomenutí: v něm vysoce poutavě sledujeme, kterak poradce Roy Cohn dopomohl k bohatství a vlivu člověku, který se později stal 45. a 47. prezidentem USA, neboli země, která platí za synonymum svobody a demokracie. Kdežto Čaroděj z Kremlu vypomáhá do popředí „carovi“, který později svou moc neovládá, protože ona ovládá a sžírá jeho. Mnohé nepřekvapilo, že postupně dorostl do pozice válečného zločince a že se jeho režim stal synonymem pro totalitu a zpátečnickost. Toto drama v režii Oliviera Assayase, jenž se ve své kariéře politickým otázkám nevěnuje poprvé, nabízí rychlý průlet čerstvou historií země, jejíž vůdce se coby bývalý člen KGB navrací ke zrůdným principům impéria, které si za svůj symbol zvolilo srp a kladivo.
Krátce před začátkem třetí dekády 21. století přichází za Vadiem Baranovem americký novinář, aby se dozvěděl první poslední o jeho působení v nejvyšších politických patrech.Krátce před začátkem třetí dekády 21. století přichází za Vadiem Baranovem americký novinář, aby se dozvěděl první poslední o jeho působení v nejvyšších politických patrech. Ze všeho nejdříve se vrátíme do devadesátek, kdy všichni oslavovali nově získanou demokracii, aby většina z nich prakticky už po méně než jedné dekádě zjistila, že nostalgie po nesvobodných časech je silnější než oni. Po abdikaci Borise Jelcina (ve filmu se nejedná o archivní, nýbrž o inscenovaný záběr, který v kině vyvolal vlnu smíchu) si mohl Baranov odškrtnout dosažení dalšího ze svých cílů. Dále však měl spoustu věcí a lidí k zařizování, ať už šlo například o situaci po havárii ponorky Kursk nebo o oligarchy v čele s Borisem Berezovskym.
Když se objevila první fotka, na které byl Jude Law v roli „cara“, vyvolala několik otázek, včetně té, jestli vůbec může být k něčemu dobré natočit film, ve kterém sehrává podstatnou úlohu strůjce nesmyslné okupace ukrajinského území. Až k ní ale vyprávění nesahá. Zmíněný rodák z Londýna fakticky nezapře široký herecký rozsah. V minulosti si přece zahrál i papeže, přičemž mezi hlavou katolické církve a současným prezidentem „Bolšlandu“ doopravdy nemůže být z charakterového úhlu pohledu výraznější rozdíl. Law si předobraz svojí postavy zjevně dobře nastudoval. Navíc mu je i celkem podobný, a proto vlastně není vůbec příjemné se na něj dívat, přestože/protože se mu snaží dát nějakou míru lidskosti. Paul Dano měl mnohem více volnosti. Že jde o kvalitního herce, jsme viděli nejen ve vynikajícím dramatu Až na krev. Nicméně navzdory poměrně dobře napsané roli nedokáže pod Assayasovým režijním vedením pořádně zaujmout. Francouzský filmař si taky zopakoval spolupráci s Alicií Vikander, jejíž Ksenia bohužel především odvádí pozornost od toho, co mělo být hlavním tématem.
Čaroděj z Kremlu je film, u kterého by mohlo být docela zajímavé sledovat, jak si z hlediska návštěvnosti povede jak v našich, tak v zahraničních kinech, ačkoli se dá předpokládat, že na nějaké terno to nevypadá. Z technického úhlu pohledu a z hlediska výpravy sledujeme zručně zpracované dílko, ve kterém naštěstí nikdo nemá ten těžký přízvuk, leč po obsahové stránce se neobejde bez nedorazů, u kterých se nelze zbavit dojmu, že neposkytují dostatečné vysvětlení (nejen co se onoho řízeného šíření dezinformací týče). Také to je důvodem, proč místo „temného politického thrilleru o moci a světě, kde se skutečnost a fakta rodí za zavřenými dveřmi“ sledujeme spíše počin, po kterém si řekneme, že zdaleka nevyužil svůj značný potenciál. Pravdu totiž nekřičí, pouze ji šeptá. Ani finální smyšlené mafiánské rozuzlení na tom nic nezmění.
Z přátel nepřáteli snadno a rychle.

Proč sem asi nedali židle?

Nastěnka? Ale kdepak, to je přece Ksenia!

Čaroděj z Kremlu / The Wizard of the Kremlin
Čaroděj z Kremlu je film, u kterého by mohlo být docela zajímavé sledovat, jak si z hlediska návštěvnosti povede jak v našich, tak v zahraničních kinech, ačkoli se dá předpokládat, že na nějaké terno to nevypadá. Z technického úhlu pohledu a z hlediska výpravy sledujeme zručně zpracované dílko, ve kterém naštěstí nikdo nemá ten těžký přízvuk, leč po obsahové stránce se neobejde bez nedorazů, u kterých se nelze zbavit dojmu, že neposkytují dostatečné vysvětlení (nejen co se onoho řízeného šíření dezinformací týče). Také to je důvodem, proč místo „temného politického thrilleru o moci a světě, kde se skutečnost a fakta rodí za zavřenými dveřmi“ sledujeme spíše počin, po kterém si řekneme, že zdaleka nevyužil svůj značný potenciál. Pravdu totiž nekřičí, pouze ji šeptá. Ani finální smyšlené mafiánské rozuzlení na tom nic nezmění.
- Hodnocení







