Recenze – Henry: Portrét masového vraha je pro Festival otrlého diváka opravdu ideální

Znepokojující thriller Henry: Portrét masového vraha bude na jednadvacátém ročníku přehlídky uveden pod názvem Henry: Portrét sériového vraha.

Hned na úvod budeme v podstatě upozorněni na to, že v březnu někdo přišel s tím matematickým modelem a v srpnu někdo, sice byl to ten stejný člověk, ale už přišel v nějakém čase. A ti, kteří měli přijít, nepřišli … Ne, samozřejmě je to trochu jinak. Jsme upozorněni na to, že uvidíme dramatizaci určitých událostí, které během konverzací pronesl určitý člověk. Už se ví, že tím člověkem byl Henry Lee Lucas, který si ve své vyšinuté mysli přivlastňoval i vraždy, které ve skutečnosti nespáchal. Něčeho podobného se dopouštěl také Sture Bergwall (aka Thomas Quick), o kterém vypráví drama Dokonalý pacient. Filmový Henry však představuje zcela samostatnou kapitolu.

„Potlouká se po ulicích Chicaga a s děsivou nenuceností vraždí.“ Henry: Portrét masového vraha u nás kdysi vyšel na DVD a tuhle větu si lze přečíst na zadní straně obalu. Na té přední se pro změnu objevuje citát, který se rovněž vryl do paměti: „Film s hrozivou silou.“ Hned na samotný úvod sledujeme obličej ženy. Stáčí jenom pár sekund k tomu, aby nám došlo, že pravděpodobně už není mezi živými. Přesně tohle si záhy po odzoomování a spatření jejího zakrváceného nahého těla budeme moct potvrdit. Přesně v této poloze v realitě tenkrát našli jednu z vrahových obětí. Ty další debutující režisér John McNaughton ukazuje také už v době, kdy jsou po smrti, přičemž si vypomáhá dosti znepokojující zvukovou stopou, aby naznačil, co vedlo k jejich zavraždění. Zbytek nechává na divácké představivosti.

Ve výběru Henryho obětí není snadné se vyznat. Některé bez dlouhého přemýšlení nebo sledování zabije, jiné nechá být, přestože by vzhledem k okolnostem byly jednoduchým cílem – viz například v noci paní s pejskem. Ve svém rozhodování je velice spontánní a vlastně ani nemá potřebu po sobě důkladně zahlazovat stopy. Tohle má společné s Otisem, který by velice rád osouložil Becky. Na tom by asi nebylo nic závadného, kdyby se nejednalo o jeho ségru, kterou Henry překvapivě chrání jako pravý gentleman. Oba mají z dětství nepříjemnou zkušenosti minimálně s jedním z rodičů, takže by ve finále nebylo neočekávané, kdyby skončili jako Bonnie a Clyde, Kit a Holly ze Zapadákova či Mickey a Mallory neboli Takoví normální zabijáci. Jenže v této souvislosti nutno připomenout, že Henry: Portrét masového vraha má mnohem blíže k titulům jako je ten německý s názvem U Zlaté rukavice (2019), český Lesní vrah (2024) nebo rakouský Strach (1983).

Co když váš soused nebo někdo, koho jste právě potkali na ulici, skrývá tohle hrůzné tajemství?Na poli celovečeráků nedebutoval pouze režisér, nýbrž i Michael Rooker, který se díky svému velice soustředěnému (dá-li se to tak vzhledem roli vůbec napsat) hereckému výkonu rozhodně zapsal do paměti filmařů a odrazil se k hodně pestré kariéře, která patrně vygradovala s úlohou Yondua v marvelovských Strážcích Galaxie. Henry v jeho podání působí dojmem sympaťáka, do kterého bychom neřekli, že by byl schopný takových zvěrstev. „Co když váš soused nebo někdo, koho jste právě potkali na ulici, skrývá tohle hrůzné tajemství?“ jakoby se ptal režisér. A nutno dodat, že myšlenka je to opravdu děsivá. Nicméně ani jemu, ani Rookerovi účast na tomto projektu neuškodila. Když s filmem Peeping Tom vsadil Michael Powell o šestadvacet roků dříve na podobné téma, prakticky si tím odpálil celou kariéru. Ale osmdesátky už přece plně přály „VéHáeSkám“, takže diváci a divačky byli zvyklí na ledacos. I když … Henry: Portrét masového vraha patří dodnes k tomu nejsilnějšímu, co daná dekáda nabídla.

Henry: Portrét masového vraha je počin, který i díky voyeuristickému dokumentárnímu stylu nepotřebuje žádnou dlouhou stopáž k tomu, aby se dokázal zadřít pod kůži. Obzvlášť to platí pro scénu, ve které titulní postava a Otis přepadnou tříčlennou rodinu, svoje brutální skutky si nahrávají na videorekordér a později si je doma v klidu přehrávají, jakoby se dívali na film. Kdyby takových pasáží realizovali tvůrci víc, zážitek by byl nepochybně ještě nekompromisnější a intenzivnější. Přestože zprávy ze světa ve třetí dekádě jednadvacátého století přinášejí řadu hrůz, působivost tohoto čtyřicet roků starého projektu zůstává při jeho jednoduchosti a přímočarosti na velmi vysoké úrovni. Lidé jako Henry totiž bohužel nejsou produktem výhradně jednoho jediného krátkého období. Takže kdyby snad náhodou kdokoli usoudil, že by na něj sledování této záležitosti bylo příliš, může na letošním Otrlci zkusit odlehčenější bijáky jako Nanebevzetí Smažky Barryho, Šahej na mě nebo Ještěr v kůži ženy.

Nastoupit do auta k sériovému vrahovi se nemusí vyplatit.

Existují činnosti, u kterých je dobré, když nikdo nezvaný nevyrušuje.

Břitva je nástroj, který může sériovému vrahovi posloužit nejen při holení.