Recenze Zmrzlinář: Je libo zmrzlina s příchutí krve, vnitřností a nechutností?

Hlavní přísady tohohle hororu jsou jen pro labužníky.

Zmrzlinář je zkrátka film pro skutečné fajnšmekry. Eli Roth si totiž pro diváky připravil podívanou plnou brutální řezby a šíleného bizáru. Uřezané části těla, zející vnitřnosti a děti zkrvavené od hlavy až k patě – to je ve zkratce Zmrzlinář. Na první dobrou by se mohlo zdát, že půjde o pěkně nechutný horor, což je taky pravda, ale kromě toho jde taky o slušně bizarní kousek se spoustou trapností a křečovitého humoru.

Vezměme to ale postupně. O čem vlastně Zmrzlinář je? Děj je poměrně jednoduchý a přímočarý. Na idylické maloměsto přijíždí zmrzlinář přesně včas, aby osvěžil místní obyvatele (a hlavně děti) uprostřed parného léta. Jenže jeho mražené pochoutky nejsou ledajaké… všechny děti se po jejich pozření mění ve vraždící monstra s jediným cílem: Pozabíjet všechny dospělé v nejbližším okolí. Jediný, kdo není poznamenaný je Jared, protože má laktózovou intoleranci a zmrzlinu si nedal. A tak je na bezlaktózovém Jaredovi, aby zastavil tohle krvavé šílenství.

A krvavé šílenství to skutečně je.A krvavé šílenství to skutečně je. Tvůrci v čele s režisérem a scenáristou Eli Rothem (Přání smrti, Čarodějovi hodiny, Den díkůvzdání) se rozhodně nebojí opravdu brutálních scén – všude se povalují uřezané končetiny a hlavy, krev teče proudem a sprostá slova lítají sem tam. Ale vlastně kromě krvavé řežby nemá tenhle snímek moc pointu a závěrečný twist je trochu polopatický (i když šokující). Nemluvě o tom, že samotný konec je prostě divný a nedovysvětlený (nic proti otevřeným koncům, ale nějakou pointu by měly mít).

Navíc, krvavý chaos celé podívané je o to absurdnější (a taky mírně znepokojivý), že jeho strůjci jsou malé, na první pohled nevinné, děti. A to je vlastně celá pointa filmu. Je to ale dobrá pointa? Ne. Roth si myslím, že když inovativně dá do těchhle brutálních poloh děti, bude ten kontrast vtipný (což do jisté míry je, ale spíš takovým tím zneklidňujícím způsobem) a v pořádku. Ale v pořádku to moc není. Vlastně vůbec není moc jasné, jak takový snímek mohl vzniknout. Ano, ve spoustě hororů se objevují děti, ale je jich většinou jen pár a těch krutých scén nemají tolik.

Nehledě pak na to, že ale dětští (a vlastně ani dospělí herci) nepodávají nijak oslňující výkony. Ari Millen jako hlavní hrdina Jared i jeho další herečtí kolegově podávají velmi ploché a křečovité výkony, které s hraním nemají moc společného. Bohužel jim s tím moc nepomáhá nepovedený scénář plný trapnohumoru a křečovitých nepřirozených replik.

Co je ale ještě horší, než ploché herecké výkony a neustálá křečovitost snímku, je zlehčování seriózních témat jako třeba poruchy přijímání potravy (anorexie, bulimie apod.). Jednou z protagonistek je totiž i Mia, která nebyla poznamenaná ďábelskou zmrzlinou, protože ji sice jedla, ale záhy vyzvracela. Roth tohle téma nadhazuje jen tak mimochodem a vlastně si z něj dělá srandu (sama Mia pronese, když dá radu jiné hrdince, že „je přeci 12letá holka, jasně, že ví, jak správně zvracet“). Tohle rádoby humorné zlehčování poruch přijímání potravy je více nechutné než všechny krvavé scény dohromady. Proč si tvůrci mysleli, že bagatelizování toho vážného tématu je v pořádku, je skutečně nepochopitelné.

Kromě nemístného humoru na účet seriózních témat tu ale najdeme i pár upřímně vtipných momentů. Třeba, když se jedna z postav podivuje nad tím, že titulní zmrzlinář je zároveň zubař a jiná postava to okomentuje slovy, že „to je vlastně dobrý byznysový model“ nebo když Jared suše odvrátí nápadníkovi jeho starší sestry, že je „mimo jeho ligu“. To jsou vzácné světlé momenty celého snímků, který se vlastně do jisté míry snaží parodovat ikonická hororová klišé spojovaná s dětmi (hrdinové jezdící na kolech, děsivá dvojčata apod.), což do jisté míry funguje, ale také je to příliš okaté.

V závěru se přívlastkem okatý dal vlastně skvěle popsat celý Zmrzlinář. Je to čistokrevný (s důrazem na „krevný“) slasher plný krvavé řežby, který by skvěle fungoval jako příspěvek na Festivalu Naruby nebo Festivalu otrlého diváka. Kromě spousty velmi grafických scén, tu najdeme také spoustu křečovitých momentů, děti v polohách, ve kterých by neměly být, trapnohumor, který většinou moc nefunguje a sice výrazný, ale po chvíli už otravný, hudební doprovod (čímž vlastně ale v tomto případě plní svůj účel). V Rothově Zmrzlináři se mísí bizár s parodií (těžko ale říct, jestli záměrnou).

Děti, zmrzlinááá!