[singlepic id=5215 w=200 h=200 float=left]Se smrtí se každý vyrovnává po svém.
Umírání, jaké si myslíte, že to je? Režisér Zdeněk Tyc a scénáristka Markéta Bidlasová spojili síly a umožnili vznik psychologickému dramatu Jako nikdy.
Tento velmi komorní film nám popisuje několik posledních dnů umělce, malíře, sochaře a pedagoga Vladimíra Holase (Jiří Schmitzer) a jeho dvou osudových žen. Jeho současnou partnerku a malířku Karlu ztvárnila Petra Špalková. Role pečovatelky a exmilenky Jaruny se s osobitým elánem zhostila Taťjana Medvecká. Toto ústřední trio nás provází opravdu niterným příběhem, který nás nutí pokládat si nepříjemné osobní otázky.
Říká se, že stáří vyzdvihuje na povrch všechny naše negativní vlastnosti a Vladimír Holas je toho ukázkovým příkladem. V mládí byl učitelem na umělecké škole a vytvářel skvostné obrazy (i když on osobně není se svými výtvory tak úplně spokojen). Nyní, když ho síly i životní energie opouští, je ubíjen faktem, že múza a zručnost je nenávratně pryč. Svoji frustraci si vybíjí na nejbližším okolí a na lidech, kteří ho mají nejvíce. I když jim ubližuje, oni se o něho dál svědomitě starají. Jeho dvě pečovatelky (Karla, Jaruna) snášejí nejen jeho kruté poznámky a výbuchy vzteku, ale musí si vyřešit i konflitk mezi sebou, který přerůstá od nepřátelství k vzájemnému pochopení.
Na filmu nejdříve zarazí poněkud jadrný slovník. Postavy nejdou pro sprosté slovo daleko a navzájem se označují opravdu nelichotivými přízvisky. Když se ale přes prvotní šok přenesete, dojde vám, že to k nim tak nějak patří. To ale není jediný prvek, který vás může překvapit. Jiří Schmitzer i Petra Špalková ukazují poměrně dost odhalené kůže. Některé partie by opravdu měli vidět jen ti nejbližší.
Snímek zpracovává skutečně velmi náročné téma.Snímek zpracovává skutečně velmi náročné téma. Okamžiky před smrtí každý z nás prožívá jinak a odlišně se s touto situací vyrovnává (nebo bude vyrovnávat). Pokud chcete jít do kina na něco lehkého, u čeho se budete bezstarostně bavit, sáhněte stoprocentně někam jinam. Jako nikdy je převážně velmi depresivní a nebojí se nakousnout i smrt v různých podobách. Situaci trochu odlehčují ironické poznámky a černý humor. Například když se Vladimír ptá faráře stojícího u jeho postele: „Co tu děláte?“ „Modlím se.“ „Aha, vy tu jste pracovně.“
Film Jako nikdy není rozhodně pro každého a není ani nejvhodnější volbou pro pohodový sobotní večer s přáteli. Dílo Zdenka Tyce vyniká hereckými výkony Jiřího Schmitzera, Taťjany Medvecké i Petry Špalkové a vyžaduje určitý čas na zpracování po jeho zhlédnutí.
I ta němá tvář musí zemřít.
[singlepic id=5217 w=400 h=300 float=center]
„Asi bych si měl pospíšit, jinak to do konce prázdnin nestihnu.“
[singlepic id=5223 w=400 h=300 float=center]
Obětavá péče umí pořádně zamíchat s rodinnými vztahy.
[singlepic id=5224 w=400 h=300 float=center]
Film Jako nikdy není rozhodně pro každého a není ani nejvhodnější volbou pro pohodový sobotní večer s přáteli. Dílo Zdenka Tyce vyniká hereckými výkony Jiřího Schmitzera, Taťjany Medvecké i Petry Špalkové a vyžaduje určitý čas na zpracování po jeho zhlédnutí.
