Recenze filmů

Atlas mraků / Cloud Atlas – recenze


atlas_mraku_plakatV příštím životě chci být hercem mnoha make-upů.

Čingischán filmového světa. Jedině tak můžu nazvat opus a epos, jehož ctižádost a monumentalita dosahují stejně obřích rozměrů jako jeho délka necelých tří hodin. Bratři Wachovští a Tom Tykwer si předsevzali zpracovat ne zrovna lehkou látku knihy, v níž lidstvo vede odvěký souboj se sebou samým. Zotročování, vykořisťování, autoritářství a diskriminace se v šesti různých dobách pořád v nějaké podobě objevují a pouze pomalu mohou být překonány díky lidské vůli a lásce. Hlavní hrdinové se mezi sebou neutkají v boji života pouze jednou, protože vazby zaseté v jednom těle se pomalu, ale jistě znovu vrací v následujících životech.

Šest příběhů, každý z nich představující odlišnou epochu, se střídá stejně jako v předloze – tedy z futuristického světa s „bladerunnerovským“ industriálním prostředím se náhle můžete přesunout na moře v polovině devatenáctého století. Úvodní sekvence si z tohoto principu otevřeně tropí žerty, ale v praxi nás koláž zpřetrhaných epizod moc nešetří. Člověk v tom nemá ani tak zmatek, jako se mu spíš pomalu zvyká na střídání například absolutně temné Koreje budoucnosti, osobního dramatu bisexuálního umělce a do určité míry komediální příhody ze současnosti. Segmenty by jen stěží mohly existovat jako nezávislé filmy, jsou spíš zkratkovitými variacemi na žánry a jejich poddruhy.

To nás přivádí ke způsobu jejich propojení a na diváka jsou kladeny určité nároky. Někteří z vás mi možná poděkuji, když prozradím základní princip. Napříč historií se postavy převtělují, ovšem hrají je pořád stejní představitelé. V každé jednotlivé éře má jeden z nich šanci pohnout osudem svým i ostatních a dostane mateřské znaménko v podobě komety. Rozeznávejte proto herce pečlivě! Jinak budete muset zajít do kina několikrát za sebou, než pochopíte kostrbatý karmický vývoj. V proměnách duší se při nelineárním vyprávění občas dá vyznat jen horko těžko.  Snaha udržet alespoň jednotné herce již vzbudila kontroverzi kvůli „rasovému make-upu“ a občas i smích. Vidět Hugo Weavinga jako sestru v sadistickém domově důchodců, to se nedá překonat.

Atlas mraků skrz to všechno protlačuje duchovní zprávu o lásce, o propojení našich životů a o neutuchající snaze některých lidí využívat pozice silnějšího, aby se živili na slabších. Grandiózní prezentace  spíš vyzdvihuje, jak jsou tyto myšlenky předkládány triviálně, ne moc překvapivě a příliš dokola obehrávaně. Připisuji to na vrub slabému scénáři, jelikož přímo magická režie ukazuje emoce hrdinů jako mocnou sílu hýbající naším kouskem univerza a mnozí herci – zvláště Tom Hanks, Doona Bae, Jim Broadbent a Susan Sarandon – pomáhají měnit děj v čirou poezii, jak je tomu i s hudební složkou.

Atlas v sobě sjednocuje oscarový i malinový materiál. Dopouští se takřka neodpustitelných chyb, aby je napravil takřka geniálními kroky.

 Deppovu Kloboučníkovi samota nesvědčila.

atlas_mraku_foto_f01

Agent Smith býval velkým fanouškem Profesionálů.

atlas_mraku_foto_f12

Buďte pilní jako včeličky, bydlete jako včeličky.

atlas_mraku_foto_f07

Shrnutí

Atlas v sobě sjednocuje oscarový i malinový materiál. Dopouští se takřka neodpustitelných chyb, aby je napravil takřka geniálními kroky.

Hodnocení 65%
Hodnocení čtenářů
4 % dle 39 čtenářů
4


Napsat komentář