Velký Gatsby / The Great Gatsby – recenze

Mnoho vášní, Leonardova smrt?

 

Návrat do věku jazzu a charlestonu oslavujících začátek všeobecné dekadence je těžké zkazit. Jakékoliv takové vzedmutí emocí musí vypadat dobře a všichni víme, že pro režiséra Baze Luhrmanna je slovo “vypadat” rozhodující. Z tanečních pódií a sálů s rozvernými hosty se stává oslepující střed vesmíru, spoře oděné tanečnice vyvolávají masovou posedlost, text popisovaných událostí proniká do prostoru, kostýmy budí úžas a bezprostřední okolí se vzájemně střídá s panoramatickými záběry New Yorku takovým způsobem, že nepotřebujete 3D brýle, aby vám byl do hlavy “vtlučen” třetí rozměr. Starý dobrý Baz se neubránil svému image “talentovaného kýčaře”, naopak, nechal se jím naprosto unést.

Jenže tak stvořil prostor natolik dominující svým zevnějškem, že se svou rolí režiséra povýšil na post otrokáře podkopávající sílu příběhu i herců.I když se DiCapriovi několikrát v herecké kariéře nepodařilo oslnit, v tomto snímku se z něj stal hotový bůh Slunce.

Leonardo DiCaprio má pro postavu Jaye Gatsbyho dokonalé vystupování a nezapomenutelnou tvářičku, kterou by snad doposud chtěly malé dámy propůjčit svým figurkám Kena. Přízvisko jeho hrdiny zní jako pseudonym nějakého známého iluzionisty, zatímco vystupování a renomé nemá daleko k pohádkovému princi. I když jeho vyprávění smyšlených životopisů je docela chabé, Gatsby si počíná především jako onen kouzelník, aby se pak veřejnosti představil jako princ. Leonardo postavě propůjčuje energii pro velkou ctižádost, okázalou lásku k přepychu, ale také rozpačitou snahu v pokusech o znovuvzkříšení přerušené romance. I když se mu několikrát v herecké kariéře nepodařilo oslnit, v tomto snímku se z něj stal hotový bůh Slunce.

Úplně jinak se vyznamenal Tobey Maguire alias Nick Carraway. Vypravěč celého příběhu léčící se v přítomnosti z úzkostí svým vážně znějícím hlasem předestírá temný průběh událostí, jímž se vydají zprvu bezstarostní lidé. Jeho minulému já se mezi zpohodlnělými boháči dostává zvláštní perspektivy právě proto, že on je životně neúspěšný a může svým způsobem děkovat Bohu za to, že nemá ani manželku, ani milenky, ani zlomené srdce a právě on, pán z Nemanic, se stane nejbližším důvěrníkem Gatsbyho. Má sice především obdivovat svého přítele, ale umí vyjádřit i nezkaženost vzdálenou té “bandě buržoustů”, jimž stejně budeme se skřípějícími zuby závidět.

Kvůli tandemu dvou mladých mužů ztrácejí lehce na významu výkony představitelek dámských rolí. Elizabeth Debicki a Isla Fisher dostávají pár epizodních scén, přičemž Debicki se pomalu vytrácí z děje a postava Fisher figuruje v prologu, aby se pak vynořila takřka na konci. Carey Mulligan coby Daisy je ovšem velice silná, i když její role musí nutně evokovat takové karikatury žen, které se zblázní ve chvíli, kdy uvidí myš. Joel Edgerton jako její manžel Tom odráží zase jiné karikatury své doby, ale oba zapadají do kultury, o níž Fitzgerald vyprávěl ve své knižní předloze.

Jak jsem již naznačil, to všechno slouží Luhrmannovu ohromujícímu obrazu a autorům soundtracku (mezi něž patří i známý rapper Jay-Z), kterým jakoby moc nezáleželo na tom, o čem samotná kniha je a pouze se postarali o náležitou ukázku svých dovedností a k tomu přidali jednoduchou pohádku o lidské naději a tragédii. Režisér si snad ani neuvědomil, jak moc se piplal s opulentními scenériemi, že s hrdostí představil světu místy hodně nudné dílko. Mezi ta místa bohužel patří i konec, kdy očekáváme naopak vyburcování emocí u nečtenářů a zhmotňování dávných představ u zaujatých čtenářů. Na oba tábory čekají okamžiky, v nichž i smrt vypadá jako převrácené podání reklam na americké chlazené nápoje. Je tu znát přání nějak opepřit starou literaturu z dvacátých let. Není se čemu divit a za projevy umělecké vášně není snadné plísnit. Kontraproduktivní snaha o prosazení vlastního stylu už tak odpustitelná není.

“Dovolím ti spát v mém sídle, dokonce i řídit můj vůz, pokud se ke mně vrátíš!”

“Pane Carrawayi, přineste mi fotku Spider-Mana, jak pálí kořalku a místo v novinách je vaše.”

“Kdo se z tohohle jako první zblázní, ať o tom napíše knihu!”

0%

Režisér si snad ani neuvědomil, jak moc se piplal s opulentními scenériemi, že s hrdostí představil světu místy hodně nudné dílko. Mezi ta místa bohužel patří i konec, kdy očekáváme naopak vyburcování emocí u nečtenářů a zhmotňování dávných představ u zaujatých čtenářů.

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací