Recenze: Valerian a město tisíce planet / Valerian and the City of a Thousand Planet

Vydejte se na vesmírné dobrodružství Luca Bessona, ve kterém forma zcela převálcovala obsah.
 
 
 
Hlavní postavy Valeriana (Dane DeHaan) a Laureline (Cara Delevingne) i námět pochází z legendárního francouzského komiksu, jehož výtvarnou stránku má na svědomí Jean-Claude Mézières. S ním Luc Besson spolupracoval už na Pátém elementu, odtud určité podobnosti. Vydáme se na návštěvu do světa lahodícího oku, kde poznáváme originální mimozemšťany, jejich mazlíčky, zbraně, schopnosti či způsob života.

Než se setkáme ústředními hrdiny, chvilku to trvá. Nejdřív je nám představen vývoj vesmírné stanice Alfa, která se během let rozrůstá o nové a nové členy z nejrůznějších planet a galaxií. Když se s ní setkáme podruhé, bude mít už trochu jiné rozměry. Stane se z ní obří město, kde spolu koexistují tisíce mimozemských druhů. Což samo o sobě slibuje nepředvídatelnou podívanou. Dále zavítáme na planetu Mül, která je tropickým rájem s mírumilovnými bytostmi a podivuhodnými tvory. Tento svět je bohužel zasažen tragédií, jejíž příčiny budou muset odhalit právě agenti Valerian a Laureline.

Dane DeHaan není bohužel úplně přesvědčivý, plytké dialogy jeho hereckému umu ani nedávají na výběr. Cara Delevingne není typická sladká blondýnka, ale spíše klučičí typ, takže vypadá přirozeně ve scénách, kde má být odvážná, sebevědomě „cool“ a nehnout brvou, nebo se jen výsměšně ušklíbnout. Projevy hlubších emocí už se jí věřit nedají.

Režie je poměrně roztěkaná. Nicneříkající dialogy nás také příliš nezabaví, občas máme dojem, že ani samy postavy nevěří tomu, co říkají. Zklamáním je pouhá hrstka vtípků. Humorné scény a nadhled mohly snímek příjemně oživit.

Laureline hledá a zachraňuje Valeriana a vzápětí se děje to samé obráceně. Tyto dějové kličky příběh nikam neposouvají, ani nás nepřimějí oblíbit si hrdiny víc, jsou prostě samoúčelné a zdržují nás na cestě k cíli, protože lepší dějová vata se nenašla. Je to však lepší, než kdyby byli pohromadě, protože tehdy jsou nejvíc patrné prkenné dialogy a nepříliš přesvědčivá jiskra mezi touto dvojicí.

Ve snímku forma zcela vítězí nad obsahem.Zbylé postavy jsou bohužel černobílé a snadno předvídatelné. Střídají se nové herecké tváře s těmi důvěrně známými, třeba Clive Owen nebo Ethan Hawke.  Jednu z nejbáječnějších scén má na svědomí Rihanna, která předvádí skutečně dechberoucí show a vystačí si přitom s běžným lidským tělem. Její postava mohla být zapojena do příběhu mnohem déle, protože je jako jedna z mála opravdu zábavná.

Ve snímku forma zcela vítězí nad obsahem. Musí nám stačit výlet do světa plného fantazie, kde se ale zapomnělo na příběh. Zcela prosté věci jsou tu prezentovány příliš složitě, až to není zábavné. Když se na závěr vše zkratkovitě vysvětluje a dohání, dávno to nikoho nepřekvapí. Téměř chybí humor, chybí napětí, hlavní hrdina nás nedokáže strhnout, takže nás ani nezajímá, jak to dopadne s jeho milostným životem (stejně to víme). Výhoda je, že v tomhle filmu nic netrvá dlouho. Pokud vás zrovna scéna nezaujme nebo nepobaví, za chvilku přijde na řadu něco jiného: další místo, tempo a nálada.

Spousta peněz, pozornosti a kreativity se investovala do působivé vizuální stránky, aby nás film mohl stále překvapovat něčím novým. Bohužel nikdo nevěnoval stejně důkladnou péči příběhu, který je ve své podstatě až moc prostý, a zároveň vyprávěn překombinovaně a chaoticky, aby se „něco dělo“ dvě hodiny. Od velikána Luca Bessona jsme asi čekali přece jen trochu víc. Nebo klidně o hodně víc.
 
 

Má mě ráda, nemá mě ráda, má mě ráda, nemá mě ráda…


 
 

Tenhle osobní strážce už je asi jiný model než Kevin Costner.


 
 

Film je úžasnou podívanou, ať už jde o mimozemšťany, nebo Laureliny bikiny.

70%

Valerian a město tisíce planet / Valerian and the City of a Thousand Planet

Spousta peněz, pozornosti a kreativity se investovala do působivé vizuální stránky, aby nás film mohl stále překvapovat něčím novým. Bohužel nikdo nevěnoval stejně důkladnou péči příběhu, který je ve své podstatě až moc prostý, a zároveň vyprávěn překombinovaně a chaoticky, aby se „něco dělo“ dvě hodiny. Od velikána Luca Bessona jsme asi čekali přece jen trochu víc. Nebo klidně o hodně víc.

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací