Recenze Adam a jeho poslední cesta: Hraný dokument od úplného vyhoření zachraňují jen povedené záběry
(Foto: Bontonfilm)
Žijte svůj život naplno, dokud to jde.
Závodník ve freestyle motokrosu Libor Podmol nasedl na svou první motorku už v deseti letech. Od té doby se stala jeho největší vášní, procestoval po závodech mnoho zemí a stal se mistrem světa v této disciplíně. V roce 2019 se mu však během posledního triku finálové jízdy v Mnichově stala velmi vážná nehoda, při které si zlomil na několikrát obě nohy.
Už v roce 2012 se Podmol částečně pustil také do filmové tvorby. Režisér Martin Přívratský nahlédl s kamerou do jeho světa a natočil o něm dokument s názvem Zítra bude líp. Před rokem sdílel svoji nesnadnou cestu od osudné nehody zpět na vrchol v rámci dokumentu Libor Podmol – Cesta je cíl. Na něj volně navazovalo pokračování Život je cíl. Mezitím stihl také napsat čtyři knihy. Často se ve svých dílech snaží odpovědět na otázku: „Jak správně žít?“
Stejné téma se řeší i v jeho nejnovějším počinu Adam a jeho poslední cesta, jen k tomu dochází úplně jinak. Na rozdíl od předchozích snímků se tentokrát jedná o hraný dokument, což je forma, která se v poslední době začíná překvapivě rozmáhat. Ovšem uchopit ji tak, aby to bylo dostatečně přesvědčivé, to není vůbec snadné.
Hlavním hrdinou příběhu je třicátník Adam, který vede normální život, ale není v něm spokojený. S manželkou se jim konečně splní velký sen – mají se už brzy stát rodiči. Nedlouho poté však Adam zjistí, že trpí vážnou nemocí a zbývá mu už jenom pár měsíců života. Rozhodne se, že místo toho, aby byl manželce na obtíž a musela se o něj starat, vyrazí na dobrodružnou cestu po světě. V průběhu putování natáčí své nenarozené dceři videodeník.
Společně s dokumentaristou Ladisem Zemanem vyrazili už poněkolikáté natáčet do ciziny. Jednou z mála pozitivních věcí jsou krásné záběry přírodních i městských zajímavostí. Dvojice navštíví například Dánsko, Spojené státy americké nebo Srí Lanku. S pomocí dronu tak často vznikly dost působivé obrazy.
Tím bohužel výčet povedených aspektů dokumentu rychle a jistě míří ke konci. Scénář je zřejmě něco, co je považováno za přežitek, jelikož v tomto případě si s ním nikdo nedal žádnou práci. To by možná vadilo méně u cestopisného díla, protože to obvykle zachycuje autentické situace, které se mnohdy dějí přirozeně. Jenže u hraného formátu je to celkem podstatný nedostatek. Nejenom, že to působí nerealisticky, ale snímek nemá osnovu, která by mu dávala potřebný řad a udržela divákovu pozornost.
Libor Podmol se evidentně inspiroval svým osobním příběhem.Libor Podmol se evidentně inspiroval svým osobním příběhem. Pochází z motoristické rodiny a jeho otec tragicky zemřel, když byl teprve náctiletý. Sám mistr ve freestyle motokrosu zažil situace, kdy byl nebezpečně blízko smrti. Pravděpodobně kvůli tomu tolik uvažuje nad podobnými filozofickými otázkami. Jen je škoda, že to nikde nebylo přímo zmíněno. Díky tomu by pak bylo snazší pochopit motivaci ke vzniku něčeho takového.
Závodník z pochopitelných důvodů není herecky vybaven natolik, aby jeho vystoupení, byť rádoby srdceryvná, působila uvěřitelně. Spíše se jedná o změť stokrát opakovaných klišé ve stylu: „Užívej života, dokud můžeš, jinak ti proteče mezi prsty.“ To je určitě pravda, ale pokud k tomu člověk nedojde sám, tak mu nepomůže, že mu to někdo bude během dvou hodin opakovat v různých variacích neustále dokola.
Motokrosový závodník Libor Podmol se pustil do dalšího dokumentu. Ačkoliv ty předchozí nepůsobí úplně marně, tentokrát bohužel nezvolil vhodnou formu. Hraný dokument vyžaduje alespoň minimální herecké schopnosti, kterých je v tomto případě zoufalý nedostatek. I když je příběh inspirován smutnou skutečností, nevyzní ani z desetiny tak, jak by vyznít mohl a měl. Často to pak má spíše komický efekt, třebaže to tvůrci tak nezamýšleli. Jediným plusem jsou povedené záběry přírody a měst, díky kterým dostane divák chuť také vyrazit objevovat planetu. Scénář v podstatě žádný neexistuje, prostě se vyjelo na punkovou cestu kolem světa. S tím souvisí mnoho nedomyšlených věcí, ale také zábavná videa, na která přijde řada až během následné besedy. Ta na diváka konečně dýchnou realističnost a jednoznačně ukazují, že tento směr by byl stokrát vhodnější.
Aby ta scéna s utopením byla autentická, tak se možná budeš muset utopit i doopravdy…
„Ještě neskákej, musíš to dotočit!“
Když jsi v ruchu velkoměsta, ale přesto jsi úplně sám.
Adam a jeho poslední cesta
Motokrosový závodník Libor Podmol se pustil do dalšího dokumentu. Ačkoliv ty předchozí nepůsobí úplně marně, tentokrát bohužel nezvolil vhodnou formu. Hraný dokument vyžaduje alespoň minimální herecké schopnosti, kterých je v tomto případě zoufalý nedostatek. I když je příběh inspirován smutnou skutečností, nevyzní ani z desetiny tak, jak by vyznít mohl a měl. Často to pak má spíše komický efekt, třebaže to tvůrci tak nezamýšleli. Jediným plusem jsou povedené záběry přírody a měst, díky kterým dostane divák chuť také vyrazit objevovat planetu. Scénář v podstatě žádný neexistuje, prostě se vyjelo na punkovou cestu kolem světa. S tím souvisí mnoho nedomyšlených věcí, ale také zábavná videa, na která přijde řada až během následné besedy. Ta na diváka konečně dýchnou realističnost a jednoznačně ukazují, že tento směr by byl stokrát vhodnější.
- Hodnocení