Recenze: Na západní frontě klid vyniká díky mistrnému zobrazení nesmyslnosti války

Němci a hrůzy první světové.

Na západní frontě klid E. M. Remarqua je jedním z těch děl, se kterými se v povinné četbě setkal snad každý. A tak není divu, že existuje hned několik filmových adaptací. Tou nejznámější a úplně první je snímek z roku 1930, druhá verze vznikla o téměř padesát let později v roce 1979. A v současnosti přišel Netflix se třetí adaptací, tentokráte poprvé z německé produkce, což jí činí jaksi unikátní. Protože to, že Němci vytvořili film de facto o vlastní porážce, je odvážným tahem z jejich strany a nabízí to zcela nový pohled na věc.

A tvůrci rozhodně ve filmu nešetřili sebekritikou na vlastní národ a jeho chování ve válce. A vlastně na celkový smysl či vlastně nesmysl takového konfliktu. Svou adaptaci pozměňují oproti knižní předloze několika způsoby, a nedá se říct, že by tyto úpravy byly na škodu (jako to zpravidla bývá). Největší změnou je nahrazení pasáží o propouštění vojáků domů a uvědomění si mladého protagonisty, jak se již nedokáže začlenit do normálního života, diplomatickým smlouváním mezi válčícími stranami o míru. Tato konkrétní volba scenáristů Lesleyho Patersona a Iana Stokella přináší do příběhu nový úhel pohledu a neubírá z vážnosti vystřižených momentů, které jsou nahrazeny jinými způsoby v příběhu.

Ten zná jistě každý – píše se rok 1917, Němci výrazně prohrávají válku, ve snaze vyrovnat ztracené životy neustále rekrutují nové mladé nadějné a pro věc nadšené vojáky odhodlané bojovat za svou vlast. Mezi nimi je i Paul Bäumer a jeho skupinka přátel, ti nastupují na západní frontu a záhy zažívají šoky. Takhle si válku nikdo z nich nepředstavoval. Z Paula a jeho druhů tak brzy vyprchává počáteční idealismus, drsná realita je zkrátka příliš tížívá a nesnesitelná. A mezitím za zavřenými dveřmi v přepychovém pohodlí daleko od nebezpečí diplomaté jednají o příměří.

Režisérovi Edwardu Bergerovi se povedlo velmi autenticky zobrazit surovou nesmyslnost a krutost války, bez jakéhokoliv přikrášlení.Režisérovi Edwardu Bergerovi se povedlo velmi autenticky zobrazit surovou nesmyslnost a krutost války, bez jakéhokoliv přikrášlení. Na druhé straně pak také vlastně geniálně staví do kontrastu tuto ostrou válečnou surovost a bezmoc se zmíněnými diplomaty, kteří v luxusních podmínkách vyjednávají konec války.

Velkou vypravěčskou pomůckou je tvůrcům také úchvatná a kvalitně zpracovaná kinematografie. Vizuály válkou zpustošené krajiny zahalené do mlhy a střelného prachu jsou vypravěčským prvkem samy o sobě. Tvůrci nabízí jeden esteticky líbivý záběr za druhým a podmanivě tak dokreslují celkovou depresi a bezmoc.

Z vizuální stránky také pomáhají dotvořit autentickou atmosféru 1. světové války dobové kostýmy a povedený realistický make-up. Zašpiněné nebo zkrvácené obličeje vojáků jsou detailně provedené a je znát, že si maskéři dali práci, aby vypadali co nejrealističtěji.

Kromě poutavé scenérie upoutá hned na první dobrou i neobvyklý hudební doprovod, který se z většiny sestává z dunivého troubení, jehož tóny nás vtáhnou do dění od úvodní scény. To zajímavým způsobem naznačuje blížící se nebezpečí a dotváří tím napjatou atmosféru. Skladby Volkera Bertelmanna se tak stávají nedílnou součástí příběhu a podtrhávají jeho válečnou náladu.

V neposlední řadě stojí za pochvalu i herecké obsazení, zejména pak Felix Kammerer, který mu bezesporu vévodí jako protagonista Paul. Vzhledem k tomu, že pro Kammera se navíc jedná o první celovečerní debut, tak si se svou úlohou poradil navýsost dobře. Paula ztvárňuje přesně tak, jak jsme si ho v knize představovali. Kammer, jako náš průvodce válkou, podává skutečně silný a emotivní výkon, díky čemuž je výrazným protagonistou a nositelem děje. Vedle něj stojí za zmínku také Albrecht Schuch coby Kat, Paulův o něco zkušenější a válkou otrlejší kamarád. Schuch odvádí kvalitní práci a podává výrazný přednes a stává se tak jednou z nejsympatičtějších postav, stejně jako v knižní předloze.  V malé, ale výrazné a důležité, roli se zde objevuje i Daniel Brühl jako odhodlaný uhlazený diplomat, který chce stůj, co stůj ukončit válečné krveprolití.

V závěru je tak Na západní frontě klid velmi povedená a po všech stránkách kvalitně zpracovaná podívaná. Na první dobrou možná trochu odradí 2,5hodinová stopáž, díky svižnému vyprávění a tomu, že se na obrazovce neustále něco děje, však snímek uběhne poměrně rychle. Autentickou atmosféru dotváří naléhavý hudební doprovod, působivé vizuály i silné herecké výkony. Novou německou adaptaci také působivě doplňují pozměněné pasáže, které přidávají příběhu nový rozměr. Netflix se tak rozhodně trefil do černého a vytvořil tak válečný snímek, který zanechá na divákovi dojem.

Takhle si idealistický Paul válku nepředstavoval.

Na západní frontě klid
(Foto: Netflix)

Jeho druh Kat si na bitevním poli prožil své.

Na západní frontě klid
(Foto: Netflix)

Tento muž je odhodlaný uzavřít konečně příměří, jenže ani to není tak snadné.

Na západní frontě klid
(Foto: Netflix)
85%

Na západní frontě klid / Im Westen nichts Neues

V závěru je tak Na západní frontě klid velmi povedená a po všech stránkách kvalitně zpracovaná podívaná. Na první dobrou možná trochu odradí 2,5hodinová stopáž, díky svižnému vyprávění a tomu, že se na obrazovce neustále něco děje, však snímek uběhne poměrně rychle. Autentickou atmosféru dotváří naléhavý hudební doprovod, působivé vizuály i silné herecké výkony. Novou německou adaptaci také působivě doplňují pozměněné pasáže, které přidávají příběhu nový rozměr. Netflix se tak rozhodně trefil do černého a vytvořil tak válečný snímek, který zanechá na divákovi dojem.

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací