Norman a duchové / ParaNorman – recenze

Animáky nás zase začínají správně děsit.

 

Po zklamání, které přinesli jistí piráti  a ještě ho znásobily jisté rebelky, nastává snad letos obrat a v animované podobě přicházejí mnohem zajímavější příběhy. Navíc, jak se pomalu blíží svátky všech svatých, chceme se pořádně bát a dokonce jsou na obzoru hned tři hororové kreslené náměty. Vystraší nás Norman svojí kvalitou, nebo to bude výjimečně zábavná noční můra?

Tvůrci Normana a duchů předestřeli námět, na němž šlo velice snadno vše zkazit. Spojení paranormálního námětu s dětským světem lze utopit v mnoha pastech. Naštěstí scénář dopadl na výbornou a to dokonce ze dvou důvodů. Za prvé, je skutečně po celou dobu konzistentně vtipný. Některé žerty jsou sice předvídatelné, ale při jejich „dávkování“ to nebije do očí. Za druhé, příběh paradoxně sám sebe bere přiměřeně vážně, což se ze začátku nechce věřit a vlastně se to projeví v plné síle až na konci, kdy hlavní hrdinové  zjistí, jak to vlastně bylo s historií jejich města… Řekněme, že je to morbidita, jaká se dneska v dětských filmech často nevidí a dokonce i v tvorbě pro dospělé jen zřídkakdy. Scénáristé ode mne dostávají bobříka za extra silný žaludek.

Třetí důvod, proč se jedná o nadprůměrně silné dílko, spočívá v grafice. Postavy jako takové jsou rozpohybovány standardním kvalitním stop motion, avšak nejvíce se studio opřelo do magických efektů – samotných nebožtíků, prorockých vizí a apokalyptických výjevů. Závěrečný střet, který tak trochu je a tak trochu není soubojem, je natolik bombastický, až by si člověk pomyslel, že ho kdosi zkopíroval z utkání s bossem v některé hře série Final Fantasy.

Pochopitelně tu a tam by se dalo něco vylepšit. De facto každá hlavní postava je nějaký archetyp, rozeznatelný na první pohled. Na druhou stranu, Normanovo dobrodružství se úmyslně snaží připomínat běžné schéma starých hororů a ty s použitím šablonových postav jistě leckdy problémy neměli. Asi trochu dělám ďáblova advokáta, ale čert to vem (právníků nosí jistě spousty). Stejně tak někdo může závěrečné ponaučení brát za laciné kázání a já na to říkám, takových lekcí není nikdy dost, jsou tu na správnou věc!

Pro studio Laika má moje vnitřní dítě jediný vzkaz: „Já chci pokr…“ (pošeptám svému vnitřnímu dítěti cosi o Době ledové) „Totiž, já chci kvalitní pokračování!“
 
 

To dítě odvedli k psychiatrovi, ale tvrdilo, že ten je taky mrtvej.


 
 

Pantáta Bezoušek


 
 

„Jdu se jen projít a zavolat krotitele babiček.“


 
 

0%

Pro studio Laika má moje vnitřní dítě jediný vzkaz: „Já chci pokr...“ (pošeptám svému vnitřnímu dítěti cosi o Době ledové) „Totiž, já chci kvalitní pokračování!“

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací