[singlepic id=2778 w=200 h=200 float=left] Vyděšený si úkryt nevybírá.
Druhá světová válka zplodila bezpočet příběhů, zvláště v souvislosti s holocaustem. Nemůžu zpochybňovat přínos jejich zpracovávání pro dějinnou paměť, ale jako subžánr historických dramat jsou si rychle velmi podobné. Každému je jasné, kdo budou oběti a záporáci. Vzhledem k tomu, že padouši představovali jeden z nejhorších lidských režimů, musíme se obrnit proti maximálnímu násilí, ať už explicitnímu, nebo v náznaku. Ano, všechny takové hlavní prvky si snadno dosadíme. I proto se ony události tak snadno zfilmovávají. To samozřejmě neubírá zážitkům „Spravedlivých mezi národy“ na jejich zvláštnostech… Vybrala si polská režisérka Agnieszka Holland námět dojemný i něčím ojedinělým?
Dějiště válečného Lvova se určitě umožňuje dotknout jednoho zdaleka ne jen polského jevu, totiž ne-německého antisemitismu na nacistických územích. Jen málokdo z jakéhokoliv národa bude mít rád okupanty, ale ruku na srdce, sotva mu bude mít za zlé utlačování lidí, které stejně předtím ke svým krajanům nepočítal, ba dokonce je sám nesnášel.
Leopold Socha (Robert Wieckiewicz) je zprvu právě takový Polák, který na Židovi rád vydělá, ale nějak se starat o jeho trápení, to ne. Na jeho změnu je třeba nátlak ke složitým morálním volbám… Krom toho, taky jeho ženy Wandy (Kinga Preis) a její zručné teologické argumentace. I tak je na vztah Poláků k místním Židům poukázáno jenom zřídkakdy. Slouží spíš jako upozornění na to, jak se na násilí můžeme podílet prostě skrz jeho schvalování. Také sám hrdina to má těžké, protože i když uspěje, patrně se nedočká velké pochvaly od svých sousedů.
Jinak je postup příběhové linie poměrně typický a sám sobě se musím smát, když to vyčítám filmu podle skutečných událostí, ale je to tak. Námět se podle všeho zakládá na jednom základním použitém prvku, čímž myslím prostředí lvovské kanalizace. Silně to zapůsobí, pokud opravdu zapojíte svou empatii a vcítíte se do strachu pronásledovaných, jenže základním rysem tmy je, že se v ní špatně vidí a scény v kanalizaci tak mohou připomínat prostě špatně osvícené divadelní jeviště. Ten dojem umocňují komorní výjevy ze Lvova na povrchu.
Délka 145 minut dílu trochu prospívá i škodí. Díky ní může houstnout tíživá atmosféra, ale také ubývat naléhavost nebezpečí. Bohudík, finální akt dobře vygraduje jak po stránce „akce“, tak emocí.
Zajímavé je určitě, jak scénárista naložil s židovskými postavami. Zjevně se mu podařil jeho záměr ukázat, jak jsou schopny pod tlakem říkat i dělat nesympatické věci. V jejich extrémní situaci je to i trochu na škodu, když uvážíme, jak jsou ve svých úlohách výraznější jejich ochránci a někteří utlačovatelé.
Holland natočila důležitý film, aniž by byl natolik naléhavý, aby snesl srovnání se západními vzory, koukatelný a někdy až moc civilní. Námět sám o sobě, pokud nic jiného, snad vzbudí zájem o podobné příklady hrdinství – tento z nich je předveden určitě důstojně.
Třetí říše a její přisluhovači má důležitý úkol. Stát se největším filmovým padouchem všech dob!
[singlepic id=2771 w=400 h=300 float=center]
Od teď to bude s viditelností jenom horší…
[singlepic id=2775 w=400 h=300 float=center]
…a s vším ostatním taky.
[singlepic id=2777 w=400 h=300 float=center]
Holland natočila důležitý film, aniž by byl natolik naléhavý, aby snesl srovnání se západními vzory, koukatelný a někdy až moc civilní. Námět sám o sobě, pokud nic jiného, snad vzbudí zájem o podobné příklady hrdinství - tento z nich je předveden určitě důstojně.
