Celých šest let uplynulo od okamžiku, kdy jsme se poprvé podívali do filmového městečka Silent Hill. Snímek natočený podle počítačové hry, která vyniká svoji atmosférou, infarktovými okamžiky a neotřelými monstry, v roce 2006 příjemně překvapil obdobnými kvalitami. I když samotná hra má na kontě již osm pokračování (o poslední se postaralo české studio Vatra Games), na plátna kin vstupuje tento měsíc jeho druhé pokračování a je velmi pravděpodobné, že nebude poslední.
Návrat do Silent Hill 3D se poněkud liší od prvního dílu. Samozřejmě typické rysy, jako je změna reality doprovázená destrukcí všeho kolem vás, rez, popel a zástup obludek všeho druhu v čele s ikonickým Pyramid Head vás čeká i tentokrát, jen to nemá takové grády jako poprvé. Ale hezky popořadě.
Velkým překvapením, alespoň pro mě, je obrovská návaznost na předchozí film. Proto doporučuji, před návštěvou kina zkouknout jedničku, i když se Návrat do Silent Hill snaží mnohé vysvětlit, není to zkrátka ono a váš zážitek nebude 100%. Ústřední hrdinkou je tentokrát Heather (Adelaide Clemens) s krátkým blonďatým sestřihem, kterou ve snu straší noční můry spojené s hladovými plyšovými králíčky, starým lunaparkem a hlavně neznámým městem Silent Hill. Jejího otce pronásleduje temná minulost, která nejen ho, ale hlavně ji dostihne v plné síle. V tu chvíli hrůzostrašné sny a realita splývají v jedno.
Když už jsem zmínila hlavní hrdinku, musím se podělit ještě o jednu poznámečku, která se týká hereckého obsazení. Pokud vám budou dvě mužské tváře povědomé a nebudete se moci při jejich sledování zbavit pocitu, že je něco spojuje, budete mít pravdu. Vincent (Kit Harington) a Harry (Sean Bean) se již potkali v populárním seriálu z produkce HBO Hra o trůny jako syn Jon Snow a otec Eddard Stark.
Jak už jsem říkala, doménou her, ale i prvního filmu byla atmosféra a napětí. To v letošním pokračování sice také naleznete, ale rozhodně ne v takové míře. Snímek se spíše vydává cestou akčního hororu. Poměrně povedené 3D, která vás několikrát zvedne i ze sedačky, navíc doplňuje Silent Hill o přívlastek popcornová zábava. Neokoukané, atypické a skvostné příšerky, které byly v jedničce doslova vymazlené a mrazivé, jsou tentokrát jejich slabým odvarem.
I když se dozvíme více o temnotě, která prostupuje skrz celým městečkem, objeví se spousta nových otázek, které vše tak trochu zamotají (ne v kladném slova smyslu). Jestli se někdy dozvíme opravdovou podstatu toho, co se vlastně děje, proč se to děje, odkud se berou prapodivná individua s obrovskými svaly, znetvořeným obličejem nebo umělohmotným tělem, je ve hvězdách. Ale o to tu ani tak nejde. Právě to sladké nevědomí a s ním spojená bezmoc, dělá Silent Hill tím, čím je. A toho by se měl také držet.
První Návrat do Silent Hill bohužel až přehnaně koketuje s akčními scénami na úkor jedinečné atmosféry, která mu moc sluší. Otevřený konec napovídá, co by se mělo odehrávat dále. Teď nám nezbývá než čekat, čím nás překvapí příště. Jisté je jedno, každého v Silent Hillu čeká něco jiného, něco velmi osobního.
Bez zbraně do Silent Hillu nelez.
Kdopak se nám to vrátil z Matrixu?
Ne všichni růžoví plyšoví králičci jsou vhodným dárkem na prvním rande.
První Návrat do Silent Hill bohužel až přehnaně koketuje s akčními scénami na úkor jedinečné atmosféry, která mu moc sluší. Otevřený konec napovídá, co by se mělo odehrávat dále. Teď nám nezbývá než čekat, čím nás překvapí příště. Jisté je jedno, každého v Silent Hillu čeká něco jiného, něco velmi osobního.