Na divoké vlně / Chasing Mavericks – recenze

Pořád jsem vzpomínal na kreslené surfující tučňáky…

 

Předčasně zesnulý surfař Jay Moriarity už v šestnácti letech ve svém sportu kraloval a svou kariéru zakončil v duchu ideálu „žij rychle a umři mladý“. Inspirativní kariéra jako ta jeho by mohla správným převyprávěním dodat energii a víru v sebe sama nesčetně mladým lidem….

Poprvé se to příliš nepovedlo.

Musím uznat dvě zásadní věci. Za prvé, svět silného větru a rozzlobeného moře je impozantní a kamera jej předvádí v plné kráse. Sice jsem očekával, že se člověk bude moci vyděsit ještě trochu víc, ale co naplat. Za druhé, scénář se doopravdy snaží o rutinní, nicméně úspěšnou metaforu mezi sportovním úspěchem a proražením v životě. Hezky připravená konstrukce se hroutí kvůli absenci jedné zásadní podpěry – skutečného obsahu. Život Jaye (Jonny Weston) působí velmi banálně. Chybějící otec, sotva zajištěná matka (Elisabeth Shue), láska ze školy Kim (Leven Rambin) a zkušený mentor Frosty (Gerard Butler) jsou nezajímavé postavy, jimž představitelé nedokáží vdechnout život svými průměrnými výkony s občasnou výjimkou Butlera.

Ač se o to dramatická režie snaží sebevíc, příběhu prostě chybí konflikt – Jayovo popotahování s bandou sígrů je tak akorát pro smích a o pocitech vůči vzdálenému otci jen tu a tam padne mlhavá zmínka. Jediným věrohodným prvkem je surfařův intenzivní trénink… Když zapomeneme, že trenérovu rétoriku jde napasovat na celou řadu sportů a Jayův cíl je naopak moc nezvyklý, než aby se s ním ztotožnil i někdo, kdo nemá příliš vztah k surfování, a nedá se na něm vystavět účinná alegorie.

Jayově památce by čest udělal zhruba hodinový dokument. Dvojnásobně dlouhý film mu vráží prkno do zad.
 
 

První zasvěcování v umění sjíždění mýtických vln.


 
 

Šedivá je teorie, mokrý je strom praxe.


 
 

Sušení u ohně může někdy sblížit.


 
 

0%

Ač se o to dramatická režie snaží sebevíc, příběhu prostě chybí konflikt – Jayovo popotahování s bandou sígrů je tak akorát pro smích a o pocitech vůči vzdálenému otci jen tu a tam padne mlhavá zmínka. Jediným věrohodným prvkem je surfařův intenzivní trénink… Když zapomeneme, že trenérovu rétoriku jde napasovat na celou řadu sportů a Jayův cíl je naopak moc nezvyklý, než aby se s ním ztotožnil i někdo, kdo nemá příliš vztah k surfování, a nedá se na něm vystavět účinná alegorie.

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací