To, že počítačová animace vládne a každé studio si připadá cool, když nám na tvář připlácnou 3D brýle, neznamená, že ručně kreslená animace má nadobro zmizet. Naopak, O myšce a medvědovi naprosto oslavuje jednoduchost v grafice, v humoru a příběhu. Nijak nezakrývá, že usiluje o lásku těch nejmenších, nebojím se použít to slovo – pišišvorů. Myška Célestine navíc sama vášnivě kreslí a se svými ještě prostšími náčrty si vyhrává stejně jako skuteční kreslíři s realitou filmu.
A že se tím dokáží chlubit – od počáteční stínohry přes davové scény až po snové sekvence, ukazuje se, že nenáročné hrátky s obrazem velmi potěší, a to právě tehdy, když nás nerozptylují vypiplané plastické tvary. No dobře, O myšce a medvědovi jde ještě hluboko pod Mickeyho jako strojvůdce, ale na „retro“ styl se dá přinejmenším zvyknout a poznat tak, že technika je někdy přehodnocená.
Obsahově se ovšem scénář spoléhá na opakující se motivy a čím víc se blíží ke konci, tím spíš zdůrazňuje zrcadlení/opakování zážitků mezi Célestine a medvědem Ernestem. Samotná podstata prostředí světa myší a medvědů a jejich podivného vztahu vychází z hezkých nápadů, ale vlastně je jenom málo rozvíjí. Dialog je zase nesmírně vlídný i úsměvný, ale starší se díky němu většinou nezasmějí, prostě jen nebudou znuděni.
Co film bezpochyby zvládá, je protlačení svých témat a bombardování diváka čirou něžností, obojí bez vtíravého klišé. Hrdinové se naučí jít si svou vlastní cestou, udržet si své přátelství (úchyl ve mně trochu rozvíjel fantazii) a postaví se neodůvodněnému společenskému strachu a nenávisti.
Pokud máte dětskou duši, přičtěte si k hodnocení až deset procent.
To je na Ernesta velké sousto.
Medvědi dobře ví, že turisti nemaj zbraně.
Zneuznaní umělci
Co film bezpochyby zvládá, je protlačení svých témat a bombardování diváka čirou něžností, obojí bez vtíravého klišé. Hrdinové se naučí jít si svou vlastní cestou, udržet si své přátelství (úchyl ve mně trochu rozvíjel fantazii) a postaví se neodůvodněnému společenskému strachu a nenávisti.