Nadějné vyhlídky / Great Expectations – recenze

Už Dickens kohosi připravoval na zklamání.

 

Velká Británie kdysi rozvážela svoji obří kulturu na bodácích červenokabátníků. Dobyvačné války jsou ty tam, ale Britové mají pořád ve značné úctě své spisovatele, dokonce i takové, kteří se nebáli mluvit o tom, jaká byla jejich země svého času sadistická nejen ke kolonizovaným národům, ale také k vlastním lidem. Pokud se za úctu dá považovat, když svěří plody jejich geniality Mikeu Newellovi.

Adaptace knih totiž sem tam přesvědčí i takového kulturního nevzdělance jako jsem já ke čtení předlohy. Sám sobě jsem uškodil. Poznal jsem sice kouzelně napsanou literaturu, ale to mi především potvrdilo, že s velkým umělcem může pracovat zase jen velký umělec. Atmosféra v Newellových filmech většinou nepřesahuje suchou a mdlou televizní inscenaci.

Zejména úvodu schází nějaký úžas, k němuž se nikdo nedostane pouhým přepisem popisovaných akcí. V mnohých postavách vytvořil Dickens krásné karikatury, ale zde i první setkání chlapce Pipa (Jeremy Irvine, Toby Irvine) s mrtvolnou paní Havishamovou (Helena Bonham Carter) vypadá takřka všedně. Výmluva, že „film není kniha“ nikdy nemůže obhájit všechny zásahy filmaře – preparátora, když nejsou provedeny čistě, poněvadž se tak ukazuje, jak umí nabízenou látku využít. Polanskiho Oliver Twist z roku 2005 byl silně zjednodušen, ale uchoval si otisk síly původního stvořitele příběhu. Tady je Dickensův hlas slyšet z dáli.

Jeremy Irvine dostal v Pipovi už z principu povinnost zahrát protagonistu jako průměrného mladého muže, který ztrátou vnitřního hlasu zabředává mezi své londýnské kamarádíčky. Je silně zastíněn prakticky vždy, když se vedle něj objeví právě Helena Bonham Carter, Ralph Fiennes jako uprchlík Magwitch a Robbie Coltrane v roli obratného právníka Jaggerse (jednoduše, pokud jste hrál v Harry Potterovi, patříte k elitě).

Příběh se každopádně povedlo zachovat alespoň ve stěžejních bodech. Nedá se to říct jinak, s těmi největšími kvalitami z filmové novinky se lidé seznámili v letech 1861-62.

Jean Valjean jednou přeplaval celý La Manche.

Jeden vychovávaný na gentlemana a druhá cvičená na mrchu.

Svatební den si stojí za to pamatovat.

0%

Příběh se každopádně povedlo zachovat alespoň ve stěžejních bodech. Nedá se to říct jinak, s těmi největšími kvalitami z filmové novinky se lidé seznámili v letech 1861-62.

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací