[singlepic id=3915 w=200 h=200 float=left]Pozor! Zlý páníček.
Už tomu bude skoro sto let, co D. W. Griffith představil světu svůj historický snímek Zrození národa. Je to jedno z nejdůležitějších děl raného filmového umění, které zpětně kazí fakt, že jsou zde uráženi černoši a propagován Ku-klux-klan. Není lehké se k tomu objektivně vyjadřovat, ale musíme to zmínit v historických análech, jelikož milník v úrovni zpracování bude vždy důležitější než sám obsah. Píši o tom proto, že slovenská režisérka Mira Fornayová je opakem D. W. Griffithe. Snaží se o předání dobré myšlenky, ale řemeslo ani zdaleka neovládá.
Můj pes Killer vyhrál hned na dvou filmových festivalech – v Rotterdamu a ve Vilniusu. V tuto chvíli tedy stojím hned proti dvěma porotám… Mluvím totiž o jednom z mála zážitků, kdy si nejsem jist, jestli jsem vůbec viděl film, nebo jen partu lidí předvádějících cosi před kamerou, jejíž záběry by bylo možno pochválit, kdyby se na nich něco dělo. Nesčetněkrát postavy nedělají doslova nic a obraz si přesto vychutnává každou sekundu onoho nicnedělání. Když pak konečně dojde na nějaký dialog, vymění si postavy pár nezbytných replik, seznámí nás s místním rasistickým prostředím a bídným zázemím mladého skina Marka (Adam Mihál), to vše bez skutečného dialogu nebo charakterizace, jaké se dají očekávat u každého snímku, jakkoliv nedějového.
Vcelku humanistické poselství a sonda do rozvrácené komunity vypadají jako dobrý základ pro chytrou sociální kritiku. Fornayové z něj místo toho vyšla bezobsažná předehra k nesmírně brutální události, po níž by rozhodně mohla následovat regulérní pointa. Jelikož nenásleduje, budeme jen frustrovanější, kvůli nanicovatému konci příběhu, jenž je už tak neprokreslený a improvizovaný. Nevím, jestli můžu rozebírat výkon Mihála, jenž spočívá v předvádění tupého a nešťastného ranaře. Stejně jako jeho postavě, se i mě chce (hlavně o celém filmu) mlčet.
Pes trénuje skus…
[singlepic id=3909 w=400 h=300 float=center]
…a páníček vbuch.
[singlepic id=3906 w=400 h=300 float=center]
Vcelku humanistické poselství a sonda do rozvrácené komunity vypadají jako dobrý základ pro chytrou sociální kritiku. Fornayové z něj místo toho vyšla bezobsažná předehra k nesmírně brutální události, po níž by rozhodně mohla následovat regulérní pointa. Jelikož nenásleduje, budeme jen frustrovanější, kvůli nanicovatému konci příběhu, jenž je už tak neprokreslený a improvizovaný. Nevím, jestli můžu rozebírat výkon Mihála, jenž spočívá v předvádění tupého a nešťastného ranaře. Stejně jako jeho postavě, se i mě chce (hlavně o celém filmu) mlčet.
