No – recenze

…nebo Sí? Pinochet chce upřímný názor.

 

Teď jsme možná nalákali řadu milovníků agenta 007 myslících si, že nový chilský film vypráví o slavném padouchovi Dr. No v době, kdy neměl ani bakalářský titul. Tematicky a úrovni serióznosti by historický snímek nemohl být bondovkám vzdálenější. Přesouváme se totiž do Chile na konec vlády generála Augusta Pinocheta a sledujeme referendum o jeho setrvání ve funkci prezidenta. Nedá se nic dělat, víme, jak to skončí. Významné události, které vejdou do dějin, se nicméně vždy sestávají z menších, hůře postihnutelných příběhů, pasujících víc do uměleckého zpracování než do dějepisné přednášky. No však patří do obojího a nejen díky tomu bylo nominováno na Oscara za cizojazyčný film.

 I spoty odpůrců musí být optimistické…

Před referendem spustila vláda i opozice kampaně, kdy měly obě strany v televizi každý den vyčleněno 15 minut na obhajobu své pozice. Vláda mluví o velikosti Pinochetovy osobnosti a prosperitě země, zatímco její nepřátelé využívají poskytnuté svobody projevu a chtějí tedy upozornit hlavně na hrůzu režimu. René Saavedra (Gael García Bernal) má zkušenosti s komerční reklamou a tudíž ví, že takto postavený mediální boj nemá šanci posunout nerozhodnuté k zavržení současného pořádku. I spoty odpůrců musí být optimistické…

No vzdáleně, ale neodbytně připomíná jiný nedávný film založený na skutečných událostech – totiž Argo –  nejen kvůli částečné fyzické podobnosti Bernala a Afflecka. Oba snímky se odehrávají v období předělů ve zřízení určitého státu a i když v Chile bezprostředně nehrozí vlna násilností, je všude cítit dusno policejního státu a případná hrozba pro lidi spojené s kampaní No. Právě jako Argo ovšem je to vše spojeno se zábavou díky nové podobě prezentace v televizi a předvádí cosi vyrůstajícího z komerční mašinérie ve službách dobré věci. Strategie opozice připadá ze začátku jejím členům nedůstojná, ale provládní tým se jí jen těžko přizpůsobuje. Za chvíli mu nezbývá, než sáhnout k parodiím a urážkám ušitým přímo „na tělo“ svým protivníkům.

Vizuální zpracování odpovídající konci 80. let nijak nesnižuje zážitek z děje a pozorování právě tohoto vývoje. Zjištění, že ke svržení diktátora pomáhal laciný populismus reklam budí úšklebky, ovšem jejich principy objektivně fungují a vzhledem k poměru hlasů, v jakém byl Pinochet nakonec odvolán, bylo zapotřebí každé síly k přesvědčení občanů. Scénář filmu vychází z nerealizované divadelní hry Antonia Skármety a můžeme být vděční za posun ve zpracování. Venkovní davové scény sice celek  moc nevylepší, detail chilského města a krajiny ze zjevných důvodů posílil autenticitu světa kolem postav. Hrdinové jako takoví jsou naneštěstí katastrofálně nevýrazní. Až na Saavedru si vystačíte s jejich zařazením pod „No“, nebo „Sí“.

Jinak se bez problémů ponoříte do čiré dějovosti a zábavy vsazených přitom před rozcestí vážného politického milníku.
 
 

„Asi o to nestojíte, ale z vás všech by se dalo udělat hezké „O“ v našem klipu.“


 
 

Vyčerpán tak, že se mu ani o Pinochetových mučírnách nezdá.


 
 

„Co všechno se rýmuje na ´Sí´?“


 
 

0%

Scénář filmu vychází z nerealizované divadelní hry Antonia Skármety a můžeme být vděční za posun ve zpracování. Venkovní davové scény sice celek moc nevylepší, detail chilského města a krajiny ze zjevných důvodů posílil autenticitu světa kolem postav. Hrdinové jako takoví jsou naneštěstí katastrofálně nevýrazní. Až na Saavedru si vystačíte s jejich zařazením pod "No", nebo "Sí".

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací