Manželské duo Alexandra a Alexander Ahndorilovi tvoří pod pseudonymem Lars Kepler sérii osmi knih, jejímž společným jmenovatelem je hlavní hrdina, kriminalista Joona Linna. Publikován byl zatím Hypnotizér (2009), Paganiniho smlouva (2010) a Svědkyně ohně (2011). Na zbývajících pěti románech momentálně usilovně pracují.
V loňském roce se svojí světové premiéry na plátnech kin dočkalo první jmenované dílo a letos se konečně dostává i k nám. Kriminalistu Joonu Linnu by měl ve všech snímcích inspirovaných díly Larse Keplera ztvárnit Tobias Zilliacus. Zda se opravdu všech osm literárních předloh dočká filmového zpracování, uvidíme v budoucnu. V současnosti nás čeká již zmiňovaný Hypnotizér.
Jediným vodítkem k nalezení vraha je chlapec.Jedné prosincové noci je Linna postaven před zapeklitý případ několikanásobné vraždy. Otec, matka, dcera i syn jsou nalezeni v kaluži vlastní krve. Kdo má tento čin na svědomí? Jak poodhalit roušku zrůdného tajemství? Jediným vodítkem k nalezení vraha je chlapec, který jako zázrakem brutální útok přežil. Ten ale bohužel leží v kritickém stavu v bezvědomí v nemocnici a nemůže tak podat tolik potřebné svědectví. V tuto chvíli se objevuje na scéně hypnotizér Erik Maria Bark (Mikael Persbrandt), který svojí pomocí ohrozí nejen sebe, ale i celou svoji rodinu.
Knižní předlohu si oblíbilo obrovské množství čtenářů po celém světě. Doménou románu, dle slov autorů, jsou nové charakterové typy, nové zápletky a způsob vyprávění příběhu. Důraz je kladen na jednotlivé hrdiny a ne pouze na samotné vyšetřování zločinu. A tím se rovnou dostáváme i k největšímu problému samotného filmu. To, co na stránkách knížky vede ke zvýšené atraktivnosti, napínání a vtažení do děje, působí na plátně právě naopak. Odbíhání od ústředního děje, řešení rodinných problémů a zaobírání se postavami, které nedostanou takový prostor, jaký by si zasloužily, celkový dojem, spád a budování atmosféry ruší natolik, že místo abychom si nervozitou okusovali nehty, se naopak nudíme.
Hlavním vodítkem k vystopování vraha je hypnóza. Zda jste k této praktice doposud přistupovali se skepsí a značnou nedůvěřivostí, s velkou pravděpodobností se váš názor po zhlédnutí Hypnotizéra nezmění. Přesuňme se ale ke kladům. Minimálně za zmínku stojí skvělý výkon Leny Olin, která si zahrála podezíravou manželku Erika Maria Barka a zoufalou matku malého Benjamina. K opravdu otřesnému činu dokonale pasuje i ponurost a pochmurnost, kterými je snímek protknut od začátku do konce. Pohled na šedivé město ozářené jen několika málo slunečními paprsky, křivolaké větve stromů a kouřící tovární komíny nám dají hned v úvodu najevo, že komedie nás rozhodně nečeká. I vánoční motivy vyvolají místo šťastného úsměvu dětský pláč.
Kdyby Hypnotizér odsekl něco ze svých 122 minut a zaměřil se více na jádro pudla, než na místy nedovařenou omáčku okolo, byl by bezesporu poutavější. Nehezké natahování bohužel ničí skvělou pochmurnost, která místo toho aby napínala, ve výsledku spíše uspává.
Lékaři to musí umět i s nůžkami.
„Pane, tady se neběhá!“
„Ještě jeden zvoneček a máme to v kapse.“
Kdyby Hypnotizér odsekl něco ze svých 122 minut a zaměřil se více na jádro pudla, než na místy nedovařenou omáčku okolo, byl by bezesporu poutavější. Nehezké natahování bohužel ničí skvělou pochmurnost, která místo toho aby napínala, ve výsledku spíše uspává.