Hurá na Francii / Vive la France – recenze

Natočeno na objednávku slavnoj tabouliskoj národu.

 

 

Nepatřím k těm, kteří by Sachovi Baronu Cohenovi vyčítali silně opakující se druh humoru. Umí jej totiž zlepšovat a to nezačínal zrovna s málem. Kéž bych mohl to samé říct o jeho francouzských napodobovatelích!

Hurá na Francii se skrze své dva hrdiny snaží co nejvíc napodobit atmosféru Borata ovšem s tím, že příběhově se možná blíží spíš nedávnému Diktátorovi. Bohužel ani režisér snímku Michaël Youn jako Feruz, ani José Garcia jako Muzafar nevystihují „krásu“ absurdní figurky, která v sobě spojuje stereotypy Třetího světa, ať už skutečné, nebo domnělé. Pár teroristů přejících si proslavit svoji vlast připomíná spíš postavičky, které by v třicátých letech mohly vyplňovat časopisy pro děti a v éře politické korektnosti by se dočkaly odsouzení za rasismus a xenofobii. Jejich největším zločinem ovšem nemusí být ani tak nesnášenlivost, jako spíš hloupost.

Tohle není Francie!

Satira je nicméně moderní a taktéž podle svých cohenovských vzorů nastavuje zrcadlo západnímu světu, v tomto případě Francii. Tak jako se Asterix a Obelix nestačí divit okolním kulturám, Ferouz a Muzafar nerozumí místním názorům na ženy, ale také jsou zaskočeni agresivními davy sportovních fanoušků a demonstrantů, stávají se oběťmi neschopných a přezíravých poskytovatelů služeb a už vůbec nevědí, co si mají myslet o výroku „Tohle není Francie!“ z úst regionálních nacionalistů. Přehlídka společenských neřestí se snaží propojit s příběhem a vzpomínám si, že jednou z toho vznikla poměrně geniální epizoda. Napovím pouze, že se tak stane na Korsice…

Podstatnější část žertíků je ovšem buď úzce cílena na domácího (tedy francouzského) diváka, nebo hned na několik způsobů propírá takové osvědčené zdroje „švandy“, jako je homosexualita. Ne o moc nápaditější než odkazy na diktaturu a misogynii v případě cizí kultury.

Je jasné, že scénárista měl občas někde inspiraci – třeba hned při prvním pokusu o terorismus, nebo během finále v Paříži. Všeho všudy by se  možná z komedie dala vystříhat kvalitní třetina.
 

Nejpoužívanější francouzská slova nejsou zrovna ta slušná.


 

Korsičtí, nikoliv francouzští psi.


 

„Myslím, že vstupuju do ráje, aniž bych se vyhodil do vzduchu.“


 

0%

Hurá na Francii se skrze své dva hrdiny snaží co nejvíc napodobit atmosféru Borata ovšem s tím, že příběhově se možná blíží spíš nedávnému Diktátorovi. Bohužel ani režisér snímku Michaël Youn jako Feruz, ani José Garcia jako Muzafar nevystihují "krásu" absurdní figurky, která v sobě spojuje stereotypy Třetího světa, ať už skutečné, nebo domnělé.

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací