Jako malí kluci / Les gamins – recenze

[singlepic id=4692 w=200 h=200 float=left] Simpsonovi se mezi záliby neuvádějí.
 
 
 
Pravidla rodinných komedií často nařizují, že novopečený snoubenec/manžel nemá příliš v oblibě starostlivou matku své nastávající a spíš si rozumí se svým budoucím, nebo současným tchánem. Mladý, ale ne zrovna  perspektivní zpěvák Thomas (Max Boublil) špatný vztah s nikým v rodině (tedy ze začátku) nemá, zato Gilberta (Alain Chabat), otce své snoubenky Loly (Mélanie Bernier) si zamiluje. Gilbertova krize středního věku si dobře rozumí s Thomasovou dětinskostí. Zdalipak jeho vztah s Lolou a  Gilbertovo manželství vydrží a Thomasův talent ocení hostující hvězda – slavný rocker Iggy Pop?

Oba protagonisté skutečně jsou „jako malí kluci“, ale žertovnými skopičinami se to projevuje jen tu a tam, bez snahy o nápaditost. Jejich nerozum je ukázán na lehce obehraném příběhu o tom, jak kdosi nezřízeně propadne svému snu a zničí si kvůli tomu nudné, ale původně stabilní zázemí. Zvlášť díky tomu, že měl na začátku silně nerealistická očekávání. Na konceptu jako takovém není prakticky nic, co by na sebe upozorňovalo. Přesto Boublila políbila múza, když psal scénář, jak to dokazují vedlejší postavy – mladý bílý překupník drog hrající si na Araba, hudební vydavatel spoléhající se na kombinace s vážnou hudbou (kterou puberťáci nestahují), mladá rozmazlená zpěvačka nebo summit o jaderných zbraních s iránským vyslancem neschopným srozumitelné francouzštiny. Jejich použití bohužel svědčí i o roztříštěnosti, a že každý dobře napsaný okamžik dostaneme občas hluchou a někdy i nechutnou výplň…

Příběh se točí kolem hudebního průmyslu, tudíž je filmu ke cti, že je opatřen svěží muzikou a chytlavými skladbami, z nichž téma komedie nejvíc vystihuje hit Forever Young.  O největší kus přesvědčivosti se ovšem postarali samotní Boublil a Chabat svou sehraností a umem vychutnávat planou infantilní legraci a žít okamžikem. Není ovšem asi náhoda, že Chabatův Gilbert sám o sobě není zdaleka tak vtipný, jako když je spojen s Thomasem, nebo jako budoucí zeťák ve svých samostatných scénách. Na srovnání jejich linií se to pak podepisuje.

Boublil mi – a říkám to úplně bez nenávisti – připomíná mého úhlavního nepřítele Adama Sandlera. Občas se mu podaří davy rozesmát, ale když udělá chybu, nebo potřebuje použít toaletní humor, tak se dopustí tragického kroku vedle. Má dobrou startovní pozici, ale potřebuje se hodně zlepšit, aby nezůstal právě na tvůrčí pozici dítěte.
 
 

 Kdyby ji vyměnil za její mámu, to bych ještě pochopil…

[singlepic id=4698 w=500 h=300 float=center]
 
 

Alespoň, že se většinou nevrací před pubertu.

[singlepic id=4704 w=500 h=300 float=center]
 
 

„Přísahám vám na Korán…“

[singlepic id=4703 w=500 h=300 float=center]