Osamělý jezdec / The Lone Ranger – recenze

Bude překonán Karl May?

 

Režisér Gore Verbinski pro společnost Disney s kromobyčejným úspěchem uvedl do filmového světa sérii založenou na prostých pirátských atrakcích. Důvěra je do něj opětovně vložena v souvislosti s novým zpracováním fenoménu, který začal před osmdesáti lety v americkém rozhlase a dosud jej znají hlavně Američané. Jmenuje se sice Osamělý jezdec, ale roli indiána Tonta dostal Johnny Depp, takže je to on, na něhož vyjde přední místo v titulkách a hlavní díl pozornosti marketingu.

Obraz ušlechtilého divocha je stále populární a tomu i docela odpovídá začátek filmu, kdy stařičký Tonto vystupuje jako živá vycpanina a malému chlapci začne v melancholickém duchu vyprávět vzrušující příhody, které zažil se svým parťákem Johnem Reidem (Armie Hammer). Rámcová forma vyprávění odpovídá svým starým předlohám rozděleným na epizody poslouchané v rádiu, nebo zhlédnuté v televizi a nechává vyniknout Deppovu umění pro představení tohoto tajemného a smutného muže z cizího světa. V průběhu snímku ovšem také čas od času naruší plynulost příběhu.

Neříkám, že sledovat pouze Tontovo představení by muselo být nutně na škodu. Už v úvodních pasážích je zjevná snaha nalákat nás na krkolomnou akci na železnici (věřte mi, díky Osamělému jezdci budete mít chvíli závrať, kdykoliv spatříte vlaky) a zejména postava Raida musí dávat na odiv svou nemotornost, ale zároveň akceschopnost, aby předznamenala přeměnu v plnohodnotného hrdinu. Je to sice hezké, ale můžete se začít otráveně ptát, kdy dojde ke zrození ústředního dua. Takové dojmy se vám asi budou pravidelně vracet. Když dojde na dialogy, dávají si postavy na čas a navrch získává pochopitelně akce. Oba druhy scén mají společné to, že působí velmi dlouze. Akce totiž na pomalé cestě ke klimaxu spíš opakuje, než inovuje a nutí mne k jednomu z nejsmutnějších a nejkacířštějších prohlášení – ty akční scény pak už vyloženě nudí!

Z toho plyne i jistá nevyváženost.

Obsazení je bohaté na dobré herce, kteří se dočkali neplnohodnotného, nebo kontroverzního použití. V případě Tonta nejenže Depp zapojuje svůj “talent pro podivíny”, ale také podává geniálně vážně míněné hlášky, kterým se obecenstvo zasměje se stejnou upřímností. Hammer (jehož jsme naposledy mohli vidět v Tarsemově Sněhurce) jako nedobrovolný akční hrdina sice zůstává ve stínu svého spoluhráče, ale přesto boduje jiným humorem – situací přizpůsobující se ryby na suchu. Z toho plyne i jistá nevyváženost. Ve stejném filmu Tonto a Osamělý jezdec neustále vtipkují, umírají lidé napravo i nalevo, významným tématem je vlastně vyvražďování indiánů a mimo kameru je člověku vyříznuto srdce z těla. Sledujeme tady drastický western, nebo pimprlové divadlo? Mírná změna se odehraje až hodně pozdě, když se dozvíme, co vlastně změnilo malého Tonta v muže, jímž je.

Násilnou stránku snímku nejlíp ztělesňuje William Fichtner jako “nádherně” znetvořený a sadistický Butch Cavendish. Už se nemůžu dočkat jeho Trhače příští rok. Ostatní záporáci moc přesvědčiví nejsou a na jiný problém narážejí ženské postavy. Ruth Wilson potřebuje být zachráněna a Helena Bonham Carter si určitě užívá svou neobvyklou bordelmamá, jenže dostala minimum prostoru.

Osamělému jezdci bylo věnováno gargantuovské úsilí. Ne všechno ohromné však uchvátí a ne každé dětinské dobrodružství lze nastavit pro všechny věkové kategorie zároveň…

“Nevím proč, ale můj převlek za bledou tvář nikoho neobelstil.”

“Říkaj, že nemám lidi rád… Já je přímo žeru.”

“Vašim děvčatům zaplatíme mapou k pokladu na Stříbrném jezeře.”

0%

Osamělému jezdci bylo věnováno gargantuovské úsilí. Ne všechno ohromné však uchvátí a ne každé dětinské dobrodružství lze nastavit pro všechny věkové kategorie zároveň…

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací