Recenze: Priscilla nám přiblíží, jak se žilo vedle krále rock ‚n‘ rollu, ale sama nemá moc co říct

A žili spolu šťastně až do smrti! Nebo…?

Když se řekne Elvis, napadne každého jen jeden člověk. A také nevšední křestní jméno jeho největší lásky je pojmem samo o sobě. Film o Priscille Presley (Cailee Spaeny) zobrazuje temnou stránku Elvise (Jacob Elordi), kterého nedávný životopis poměrně velebil. Režisérka Sofia Coppola usoudila, že jeho partnerka si také zaslouží vyprávět svou stranu příběhu. I když si naše idoly rádi idealizujeme, asi nás nepřekvapí, že soužití s člověkem, který byl hvězdou po celém světě a přepsal hudební dějiny, byl cokoli, jen ne jednoduchý a obyčejný.

Elvisova životní láska (vedle muziky) mu uhranula hned při prvním setkání, a široká veřejnost asi neví, že jí bylo jen čtrnáct let, zatímco králi rock ‚n‘ rollu o deset víc. Priscilla prý byla na svůj věk duševně vyspělá, ale která dívka v tomto věku si to nemyslí? Velmi brzy se tento nápadník stane středobodem jejího vesmíru, a to až do míry, která jí nebude vždy příjemná. 

Film se postupně stává příběhem o zničených iluzích a toxickém, manipulativním vztahu. Vypráví, jak skončí sen jedné mladé dívky a rozplynou se naivní představy o tom, jak má vypadat láska: v mladistvých očích většinou tak, že má bolet. Elvis je už od mládí závislý na mnoha lécích a Priscilla jakoby byla jedním z nich. Jeho lék na osamělost, klidný přístav ve chvílích, kdy ho potřebuje. Zato když má chuť na aférky a dobrodružství, nechává ji uvězněnou doma, aby hlídala pomyslný oheň v rodinném krbu. Zdá se, že Priscilla viděla temnou stránku Elvise jako první a na dlouho také jediná. 

Jde více o přehlídku pěkných kostýmů než strhující emotivní drama.Snímek se časem začíná opakovat, Elvis si neustále prosazuje svou a Priscilla musí “držet hubu a krok”. Žije ve zlaté kleci a tráví život čekáním na telefon od svého milého někde z turné nebo natáčení. Když už jsou spolu, její drahá polovička do sebe nasype léky a je dva dny v limbu. To je zdrcující, ale napětí na plátně negraduje. Jde více o přehlídku pěkných kostýmů než strhující emotivní drama. Priscilla sice city projevuje, ale Elvis je – alespoň z pohledu tohoto filmu – emočně nepřístupný. Jeho partnerka je tu od toho, aby byla vždy přizpůsobivá a chápavá. Snímek z ní ale nedělá chudinku a neidealizuje ji celou dobu, zobrazuje její podvádění ve škole, závislost na lécích a využívání Elvisovy slávy ve vlastní prospěch. V tomto ohledu ovšem příliš netlačí na pilu, jedním z důvodu bude určitě to, že se ona sama na projektu podílela. 

Je však velmi vypovídající, že snímek nás provází Priscilliným životem pouze v době, kdy v něm hraje hlavní roli Elvis. Jde totiž o to nejzajímavější, co nám tato žena může nabídnout. Jak vypadalo její dětství nebo život “poté” nezajímá zdá se ani nás, ani Coppolu. Nabídne jen líbivé obrazy a nostalgii doby, ale to omrzí.

Tuhle ženu Elvis miloval, možná nejvíc na světě. Ale dělá ji to výjimečnou? Pochopíme někdy, co na ní vlastně viděl? Ne, určitě ne díky tomuto filmu. Presley formuje svou partnerku k obrazu svému, říká jí jak se chovat, oblékat a líčit. Priscilla sama toho nemá co říct, a takový je vlastně celkový dojem z filmu. I když je ústřední postava uhrančivě krásná a Cailee Spaeny na nás významně mrká o sto šest, pokud není na scéně Elvis, nic se neděje a příběh nikam nesměřuje. Režisérka Sofia Coppola nám chtěla ukázat, že i Priscillin osud stojí za to vyprávět, ale nepřesvědčí nás.

„Zlato, doma čekám, že si jen hodím nohy nahoru a ty se postaráš o vše ostatní.“

Za krásnou tváří se skrývala spousta smutku.

Život vedle krále není nikdy jednoduchý.