Recenze Zúčtování 2: Přehlídka násilí a hořkosladké bratrské lásky

Tohle zkrvavené daňové přiznání opět potěší.

V Hollywoodu má odedávna kvůli temné kletbě každý producent na výběr, zda obětuje své prvorozené dítě, nebo natočí pokračování nějakému alespoň trochu úspěšnému filmu. Nebo taky ne, ale možné to je! Proč by se jinak objevil tento akční thriller, který se potácí ven z rodinné hrobky s názvem „Filmy, které měly celkem fajn konec“, aby nás přesvědčil, že Affleckův zasmušilý, matematikou poháněný zabiják má pořád pár nevyřízených účetních uzávěrek (a taky pár lebek k rozbití).

Tentokrát dostane Christian Wolff (Ben Affleck), kouzelník přes čísla s nejnebezpečnějšími účetními schopnostmi v dějinách lidstva, za úkol vyšetřit vraždu svého starého známého Raye Kinga (J.K. Simmons, který bude na scéně tak akorát dlouho na to, aby vám ukázal pár nepříjemných míst na lidském těle, kde může skončit obyčejné pero). Čeká vás bratrská láska, konspirace kolem obchodování s lidmi, salvadorský gang a přibližně dvanáct tisíc snadno nahraditelných poskoků. Máme štěstí, že je ještě koho zabíjet, protože poté, co se kiny prohnal Jason Statham (Working Man) a Rami Malek (Amatér), hrozí globální nedostatek padouchů. Během roku 2025 by se mohli pašeráci lidí a kriminální syndikáty stát ohroženým druhem.

Kdo viděl předchozí Zúčtování, nebude překvapen, že následuje přehlídka násilí a hořkosladké bratrské lásky, která působí, jako když se pokoušíte sledovat romantickou komedii a přitom vám někdo mlátí baseballovou pálkou o hlavu. Christian a jeho odcizený bratr Braxton (Jon Bernthal, který opět vypadá, jako by právě prohrál hospodskou rvačku, kterou si sám začal) se dávají dohromady, aby se prodírali příběhem tak překombinovaným, že byste čekali, že ho napsala skupina hyperaktivních veverek po litru Red Bullu. Někde mezi vraždou ministerského úředníka, zmizením salvadorské rodiny a X-Men rekrutovací základnou pro neurodivergentní děti, si film ještě stačí odskočit na speed-dating, country tanečky a rychlokurz, jak zabít člověka pytlem na odpadky.

Akční scény jsou svižné a film má rozhodně líbivý kabátek, kterému sluší i skvrny od krve.Scénář Billa Dubuquea neopravuje chyby prvního dílu, místo toho je láskyplně přetírá třpytkami. Akční scény jsou svižné a film má rozhodně líbivý kabátek, kterému sluší i skvrny od krve. I ty nejneohrabanější masakry působí pod taktovkou Gavina O’Connora skoro jako násilný balet. A uprostřed chaosu a zlámaných kostí nachází Zúčtování 2 něco nebezpečně blízkého upřímným emocím, což je osvěžující změna oproti machistickým hrdinům, kterým testosteron stříká z pórů a slovo terapie by vystříleli ze slovníku. Chemie mezi Affleckem a Bernthalem je extra silné lepidlo, které tuhle šílenou mašinu drží pohromadě: dvě rozbité hračky z jednoho pochroumaného dětství, snažící se – nešikovně, legračně, ale dojemně – najít si místo ve světě, který pro ně nikdy nebyl stavěný. Brax možná patří mezi sociopaty, kteří považují za slušné sníst večeři své oběti, ale vedle Christiana vypadá ještě jako ten normálnější sourozenec. Zobrazení autismu ale dál balancuje na hraně propasti. Diagnóza hlavního hrdiny je jednou brána vážně jako komplexní součást identity, jindy jako superhrdinská schopnost, doplněná o absurdní myšlenku, že dokáže „vycítit“ další autisty z fotky. Nejlepší momenty snímku přicházejí, když zapomene na globální konspirace a prostě nechá Christiana a Braxtona prorážet život jako dva buldozery, které soutěží, kdo způsobí víc škody. Když si je užíváme, dokážeme zapomenout, že jejich mrtvolná bilance by pohodlně osídlila menší vesnici.

Milujete akční filmy se stoickými, neurodivergentními zabijáky, kteří přechytračí systém s kalkulačkou v jedné ruce, zatímco tou druhou někoho masakrují zlomeným tágem v country baru? Pokud si tajně přejete, aby váš účetní během obědové pauzy masakroval pašeráky, tak nezmeškejte tohle krvavé daňové přiznání.

„Nejste na speed-dating trochu starý?“

„Nikdy jsem ti neodpustil, žes mi zabil křečka.“ 

„Říkala jsem mu, ať to mému manželovi spočítá, ale myslela jsem daně…“