Gravitace / Gravity – recenze

Tvrdý přírodní zákon, leč zákon.

 

Potíží ústřední dvojice nového vesmírného příběhu (prosím všechny, přestaňte tomu říkat sci-fi) není samotná přitažlivost zemská, nýbrž to, že se dostali daleko z jejího pevného sevření, o nedostatečné zásobě dýchatelného vzduchu nemluvě. Ještě před jejich samotnou nehodou vyvolá režisér Alfonso Cuarón existenciální úzkost, nebo alespoň závrať, u nejednoho diváka, když zachytí naši monumentální planetu, na jejíž oběžné dráze pracují zatím připoutaní astronauti.

Zrádná nehoda uvede však věci do pohybu a film může naplnit svůj hlavní plán – strašit nás představou osamění ve vzduchoprázdnu s prakticky žádnými prostředky a zoufalého plachtění k jediným zbytkům techniky, které už také nejsou v nejlepším stavu. Když je Dr. Ryan Stone (Sandra Bullock) vržena do tmy na IMAXovém plátně ve 3D, věřte mi, byl jsem si jist, že to nechci nikdy zažít ve 4DX. Třetí rozměr snímku maximálně prospívá. Pokud v něm plachtíme vesmírem, jsme unášeni pohledem na nekonečno (ohromeni, ale stále trochu zděšeni), v blízkosti masivních objektů se bojíme srážky a „bezpečí“ lidmi vyrobených objektů se, jak uvidíme, změnilo v chaos podporovaný stavem beztíže.

Obsah slouží formě, nikoliv naopak.Snaha přežít za beznadějných okolností supluje v Gravitaci jakýkoliv složitější děj. Postavy jsou v ní přítomny právě jen proto, aby se snažily vydržet do konce. O Dr. Ryan, stejně jako o veteránovi letů do vesmíru, Mattu Kowalském (George Clooney), se něco dozvíme, ale stále zůstávají prostě osobami, jež náhodou musí prožít katastrofický scénář. I detaily z minulosti Dr. Stone mají hlavně podtrhnout její kolísání mezi ztrátou naděje a hledáním vůle do života. Obsah slouží formě, nikoliv naopak.

Určitě vás napadne otázka, jestli je možno film právě s takovou formou převést do jakéhokoliv jiného druhu projekce, než toho v IMAXovém sálu, kde má navíc každý na nose 3D brýle. Ne, myslím, že je to zhola nemožné. Představa pouštění si těchto záběrů v pohodlí domova je dokonce směšná.

V těch správných podmínkách ovšem našemu milému Mexičanovi Alfonsovi vyšel pokus zobrazit současnou astronautiku v dosud nevídaných dimenzích. Vizuálně tu máme jednoho z šampionů mladého století, silného od zničení raketoplánu až po závěrečný sestup do atmosféry.

Odpusť nám, matičko…

Je mezi námi stěží viditelné pouto.

„Na simulátorech jsem VŽDYCKY vybourala.“

0%

V těch správných podmínkách ovšem našemu milému Mexičanovi Alfonsovi vyšel pokus zobrazit současnou astronautiku v dosud nevídaných dimenzích. Vizuálně tu máme jednoho z šampionů mladého století, silného od zničení raketoplánu až po závěrečný sestup do atmosféry.

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací