Cesta za Vánoční hvězdou / Reisen til julestjernen – recenze

Hledejte přímo nad Betlémem!

 

Zbožňuji pohádky, ale zároveň mne z profesionálního hlediska štvou. Předpokládá se, že příběhy pro naše nejmenší mají plné právo na stereotypní hrdiny, jednoduchý střet dobra se zlem a předvídatelné konce. Uznávám, komiksy a filmy natočené podle nich jsou na tom podobně, ale přicházejí s pestřejšími hrdiny i záporáky. Dokonce s jejich předvídatelností to není tak jisté. Lze ovšem najít něco nového v putování malé Sonji (Vilde Zeiner), která má zachránit norskou princeznu Zlatovlásku?

Podstatou Cesty za Vánoční hvězdou je nesmírně tradiční zápletka, z níž cítíme poutavé rodičovské vyprávění. Zřejmě právě to má za následek obrovskou popularitu původní divadelní hry od Sverre Brandta z roku 1924. V pořadí již druhé filmové verzi se nadá upřít pěkná výprava a romantická atmosféra vyplývající částečně z místa natáčení – českého hradu Pernštejn.

Pro děti to bude příjemná podívaná.Na druhou stranu je to všechno možná až moc vypulírované (až na loupežnickou chatku) a člověku dojde, že se nedívá na skutečnost dlouho předtím, než se na scéně objeví zlá čarodějnice (Agnes Kittelsen). Pro děti to ovšem bude příjemná podívaná a právě jim nebude nijak vadit uspávací dialog a naivita celé situace.

Jako sláma z bot čouhá na Soniině výpravě záliba lidové tvorby v sériích volně propojených epizodních zastávek, jelikož dívenku musí nasměrovat hned několik pomocníků. I když ji někteří z nich trochu vystraší, nenajdeme tu nic, co by narušovalo sváteční pohodu. Vždyť cílem výpravy je sám Otec Vánoc (Knut Walle). Dospělí by určitě ocenili, kdyby byla hlavní hrdinka někdy v nebezpečí, a tomu se prostě nedá věřit, když ji pronásleduje směšný hrabě (Stig Werner Moe) žijící pod pantoflem čarodějnice. Právě Kittelsen je snad nejimpresivnější figurou, nejen díky svému výstřihu. Ona i její filmová dcera (Sofie Asplin) vnášejí do snímku potřebné napětí a temnotu. Bohužel, při konání zla si také nemohou dovolit větší úspěchy.

Nehledejte tedy v Cestě skutečný konflikt, spíš vánoční pohlazení a ujištění o neumírající naději.
 
 

„Slib mi méďo, že ten chleba nebude jen předkrm.“


 
 

Lidé mu píšou, jen když něco chtějí.


 
 

Koule říká, že alimenty od hraběte dorazí, jakmile se král vzdá trůnu.


 
 

0%

Nehledejte tedy v Cestě skutečný konflikt, spíš vánoční pohlazení a ujištění o neumírající naději.

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací