Philomena – recenze

Je možno poznat syna po padesáti letech?
 
 
Novinář Martin Sixsmith (Steve Coogan) těžce zahořkl, když přišel o svoje lukrativní zaměstnání pro BBC i britskou vládu. Chystá sice knihu o ruských dějinách, ale dobře ví, že to není námět na bestseller. Naštěstí se seznámí s Jane (Anna Maxwell Martin), jejíž matka Philomena Lee (Judi Dench) byla nucena se v mládí vzdát svého nemanželského syna. Žena se s dítětem mohla vídat jen hodinu týdně, zatímco s dalšími „padlými dívkami“ otročila jeptiškám spravujících sirotčinec. Přesto však na něj nikdy nepřestala myslet a díky Martinovi má snad i možnost se s ním setkat.

Skutečné příběhy jako Philomena tu samozřejmě nejsou od toho, aby si je člověk „užíval“, ať už mají skončit jakkoliv. Pátrání Martina a Philomeny také nebylo vůbec komplikované a ty nejdramatičtější chvíle patří do flashbacků, jež rychle proběhnou v úvodních partiích. Prubířským kamenem kvality dramatu se proto stává interakce mezi dvěma krajně odlišnými osobnostmi.

Od Philomeniných pocitů je odvozen smysl příběhu.Cooganův Martin je profesionálně chladný a k ženinu vyprávění si zachovává odstup, ale nakonec se v něm probouzejí sympatie i spravedlivé rozhořčení. Oč lidštěji, až možná vlastně „nad-lidštěji“ se chová Philomena, která nachází štěstí v maličkostech a na všech lidech vidí to nejlepší. Oba herci jsou uvěřitelní i přirození, ale od Philomeniných pocitů je odvozen smysl příběhu a Dench snadno přejímá jejich čistotu. Scénář umožňuje, aby se spolu s Martinem vesele škádlila a občas i hádala.

Jejich chemie oživuje děj hlavně od momentu, kdy hrdinové zjistí identitu Philomenina syna. Náhle se totiž začínají snažit o něco dost odlišného než doposud. Víc než kdykoliv předtím je zapotřebí naše empatie a vnímání citů postav, jelikož samotná zápletka přestává být uspokojivá. Kromě melancholické nálady mají však Philomeniny a Martinovy zážitky důležitý smysl, naléhavé poselství proti fanatismu.

Hlavní hrdinové tráví dlouhou dobu na cestách a, jak jsme si již pověděli, přesunou se několikrát i do vzpomínek nešťastné dámy. Všude je doprovází dobře zvládnutá výprava a kamera kouzelně zachycující kouzelně obrazy osobních zvratů. Philomenu zřejmě nebudete toužit zhlédnout vícekrát. I tak se vám zapíše do duše jako historie těžkého příkoří, na nějž přes všechny okolnosti nemusíme odpovídat hněvem.
 
 

Z jednoho flirtu se za padesát let stane noční můra katolíků.


 
 

Soubory „Philomena“ a „Krym“ zaberou většinu paměti počítače.


 
 

„Nedali jí nic proti bolesti… To je dobře – pro potřeby příběhu, myslím.“

0%

Philomena

Hlavní hrdinové tráví dlouhou dobu na cestách a, jak jsme si již pověděli, přesunou se několikrát i do vzpomínek nešťastné dámy. Všude je doprovází dobře zvládnutá výprava a kamera kouzelně zachycující kouzelně obrazy osobních zvratů. Philomenu zřejmě nebudete toužit zhlédnout vícekrát. I tak se vám zapíše do duše jako historie těžkého příkoří, na nějž přes všechny okolnosti nemusíme odpovídat hněvem.

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací