Recenze filmů

Hobit: Neočekávaná cesta / The Hobbit: An Unexpected Journey – recenze


Výprava a zločin Bilba Pytlíka.

 

Filmová trilogie Pán prstenů předvedla konec Třetího věku světa právě v době, když nám začínalo třetí tisíciletí. Titánské rozměry Tolkienovy ságy přilákaly neméně obří zástupy a z díla se stala ještě známější klasika. Ovšem Pán prstenů by nikdy neexistoval bez dvou proudů v Tolkienově tvorbě – mytologickým příběhům (jejichž zfilmování se patrně nedočkáme) a pak čistě „pohádkovým“ výtvorům, jako například knížka, která uvedla jeho příběh. Je na čase, aby nás Peter Jackson vzal šedesát let před poslední válkou se Sauronem a ukázal nám, jak Bilbo vyšel na „cestu tam a zase zpátky“.

Stejně jako na začátku Pána prstenů jsme mohli vidět dočasnou porážku Temného pána, i Hobit začíná epicky, jelikož divák je svědkem převzetí trpasličího království strašlivým drakem Šmakem a epický obraz vystřídá nostalgie, když ve scénách předcházející Společenstvu prstenu uvidíme starého Bilba Pytlíka (Ian Holm) a jeho synovce Froda (Elijah Wood). Potom skočíme do minulosti a mladý Bilbo (Martin Freeman) řekne „Dobré jitro!“ čaroději Gandalfovi (Ian McKellen), který se ho okamžitě zeptá, co tím myslel…

Ano, tón filmu se rázem změní radikálně…

Návratem novozélandského prostředí a technických kouzel New Line Cinema sice první třetina filmového Hobita získává body za provedení, ale přichází o ně kvůli… inu, nejspíš kvůli předloze a Jacksonově mazlení se s každou dobrodružnou epizodou, až se člověk vůbec nediví, že se megalomanský režisér rozhodl rozdělit příběh na celé tři snímky. Úvodní část dokáže svým natahováním silně vyděsit. Je sice dvě a tři čtvrtě hodiny dlouhá, ale nejspíš vám to tak ani nebude připadat, protože se v ní toho moc nestane a ani vám na tom příliš nebude záležet. Třináct trpaslíků, to je nešťastnější číslo než sedm a jediní, kdo z nich vyčnívá jsou Thorin (Richard Armitage), u něhož očekávám přezdívku „trpasličí emo Aragorn“ a bělovlasý Balin (Ken Stott).

Bilbovi trvá skoro celý film než skutečně vypadá jako skutečný člen výpravy a ne jako nezajímavé páté kolo u vozu. Naivita, s níž je zrekrutován Gandalfem, upozorňuje na místy iritující povahu dětské literatury. Když je řeč o dětinskosti, zdejší akce spočívá hlavně ve střetech s otravnými skřetími válečníky. Tohle je dílo, v němž se pomalu rodila High Fantasy a rychle pochopíte, proč se dnes těchto motivů zříká. Nebezpečí není nakonec zas až tak velké. Pokud udělají trpaslíci nějakou hloupost, obvykle se na scénu vrátí Gandalf a provede bleskové deus ex machina. Nicméně, i když byl Šmak pouze naznačen, výprava má již v tomto filmu ostrého a respekt budícího protivníka – skřeta Azoga Znesvětitele (Manu Bennett). Škoda, že zbývající obludy, král podzemních skřetů (Barry Humphries) se svým lidem a zlobři se chovají spíš jako strašidýlka z Večerníčku.

Právě tak vzniká rozpor mezi originálním infantilním jazykem, surovým prostředím a Jacksonovou snahou udělat z původního materiálu skutečný prequel k Pánu prstenů. Jeho iniciativa plodí některé efektivní momenty, především setkání Gandalfa s Elrondem (Hugo Weaving), Sarumanem (Christopher Lee) a Galadriel (Cate Blanchett). Zařazení čaroděje Radagasta (Sylvester McCoy), který je ve knihách pouze zmíněn, není zatím lehké posoudit. Tento výstřední samotář nejen, že není moc vtipný, jeho přítomnost je taková matoucí a pohled na (údajně) fetujícího čaroděje vám přikouzlí spíš pocity omámení než radosti ze zkouření. Musíme si počkat, čím přispěje v boji proti zlu ve zbývajících dvou dílech.

Monumentální síla vyprávění se Hobitovi vrací ke konci. Potkáme jistého starého známého s nepřiměřenou láskou ke svému „miláškovi“, z Thorina a Bilba se ve finále stávají druzi a jsou připraveni na největší zkoušky svých životů a zvědavá kamera ukáže část těla největšího plavce ve zlatě od dob Strýčka Skrblíka.

Hobit je jen jedna kniha, stejně jako Pán prstenů (který byl rozdělen nakladatelem) a jako k jedné knize přistupuje Jackson i k filmům. Jednotlivá pokračování mohou být lepší, ale zjevně vadný předlouhý úvod jim uškodil. Když už Bilbo vykročil levou nohu, přeji mu, aby se mu příští rok do Šmakovy dračí pustiny vešlo snadněji. S tou bestií ať mu můj patron pomáhá…
 
 

„Nejmenujete se náhodou… Shrek?“


 
 

„Radagaste, místo těch houbiček zkus někdy zacestovat do budoucnosti a ochutnej české pivo.“


 
 

„Všichni mi říkaj Rejpal, ale já vám povídám, že jednou se o mně budou zpívat písně a má sága bude známa jako velký Návrat krále!“


 
 

Shrnutí

Hobit je jen jedna kniha, stejně jako Pán prstenů (který byl rozdělen nakladatelem) a jako k jedné knize přistupuje Jackson i k filmům. Jednotlivá pokračování mohou být lepší, ale zjevně vadný předlouhý úvod jim uškodil. Když už Bilbo vykročil levou nohu, přeji mu, aby se mu příští rok do Šmakovy dračí pustiny vešlo snadněji. S tou bestií ať mu můj patron pomáhá…

Hodnocení 65%
Hodnocení čtenářů
0 % dle 25 čtenářů
0

Napsat komentář