Jak se povedla filmová verze o tuzemské bojovnici za svobodu?
Milada Horáková byla jednou z nejvýraznějších postav našich novodobých dějin, a tak bylo pouze otázkou času, než její příběh někdo jednoho dne zfilmuje. To se nakonec uskutečnilo v roce 2017, přičemž šlo o mezinárodní projekt, na kterém se finančně podílel dokonce i Netflix. Celý snímek byl tedy natočen kompletně v angličtině. Ústřední dvojice se ujali zahraniční herci, Miladu Horákovou zde hraje izraelská herečka Ayelet Zurer a role jejího manžela Bohuslava se ujal americký herec Robert Gant, zbytek obsazení se již z drtivé většiny skládá z českých a slovenských herců. Samotný film pak pokrývá život Milady Horákové od roku 1937 do roku 1950, přičemž nahlížíme jak do profesního, tak i do jejího osobního života.
O režii tohoto snímku se postaral David Mrnka, přičemž šlo o jeho vůbec první film. Nabízí se otázka, zda si debutující režisér na sebe nevzal hned ze začátku poněkud velké sousto, když si uvědomíme, že se snímek nejen točí kolem výrazné osobnosti naší historie, která se stala obětí vykonstruovaného politického procesu, ale zároveň šlo v tomto případě o mezinárodní produkci. V několika směrech se ukazuje, že to trochu velké sousto zřejmě bylo.
V první řadě je poměrně velká škoda, že se tvůrci i přes drsný příběh drží v určitých částech dost zpátky. Ku příkladu se to projevuje tím způsobem, že nikdy nevidíme, jakými formami mučení si Milada ve vězení vlastně prošla, jsou nám pouze ukazovány určité náznaky. Snímek tedy v podstatě není vůbec brutální, a to především proto, že vznikl jako mládeži přístupný. Pravděpodobně tak bylo rozhodnuto z toho důvodu, aby Milada dokázala získat větší pozornost i v zahraničí.
Známý poslední veřejný projev odsouzené Milady mohl mnohem více gradovat.Právě ona absence drsnějších scén nicméně poněkud zamrzí. Snímkem se sice velmi dobře nese tíživá atmosféra, která se v určitých částech stupňuje, nicméně kdyby nám tvůrci ukázali více, mohl být výsledek mnohem údernější. Je zde koneckonců nastíněno, že se komunisté chovali dokonce hůř než nacisté, ale kdyby nám bylo ukázáno více z jejich nelítostných praktik, mohlo mít jedno z hlavních témat ještě větší spád. A když už je řeč o větším spádu, známý poslední veřejný projev odsouzené Milady mohl mnohem více gradovat. Sám o sobě určitou sílu má, ale pokud se podíváme na dochované záběry ze závěrečné řeči Milady, tak není pochyb, že se z celého procesu dalo vytěžit více.
Zároveň celkem bije do očí, že je snímek v určitých částech poněkud chaoticky zeditován. Do některých pasáží se totiž přeskakuje poměrně rychle a divákovi může chvíli trvat, než pochytí, kterou část života Milady vlastně sledujeme. Na jednu stranu zde máme tyto skoky, které jsou někdy dost rychlé, na druhou stranu se ale film v určitých částech trochu vleče, což je ve výsledku celkem pozoruhodný paradox.
V souvislosti se zmíněnými skoky se často počítá i s určitou znalostí diváka v oblasti naší historie, alespoň tedy jejích hlavních záchytných bodů. Nám jakožto Čechům by to výrazný problém dělat nemělo, jelikož jde ale o mezinárodní produkci, tak je otázkou, jak moc přehledný může výsledek být pro diváky ze zahraničí.
Je ovšem nutné zdůraznit, že snímek má zároveň velké množství kvalit, které je třeba ocenit a které ho stále drží v nadprůměru. Velice zajímavým způsobem se v průběhu stopáže mísí dobové záběry se záběry nově vytvořenými v tom smyslu, že herci do dobových obrazů v podstatě zapadají. Vedle toho splynutí tuzemských a zahraničních herců nepůsobí nijak rušivě, naopak se všichni velmi dobře doplňují. Nejvíce ze všech herců pak samozřejmě vyniká Ayelet Zurer v hlavní roli. Nejen, že je skutečné Miladě velmi podobná, ale navíc se dokázala s rolí dobře sžít a působila v ní důvěryhodně.
Ze snímku jako celku je zároveň cítit, že se tvůrci opravdu snažili složit poctu skutečné Miladě Horákové a chtěli mít, pokud možno, vše fakticky správně, což se cení. Za zmínku též stojí hudba od Aleše Březiny a Drewa Alana, která se velice povedla a celkovou atmosféru doplnila více než slušně. V závěru ještě nelze samozřejmě opomenout sílu samotného příběhu, který sice mohl být ještě silněji podán, jak bylo zmíněno výše, nicméně i tak dokáže vyvolat potřebné emoce, které byste od tohoto filmu čekali.
Milada má určitou řadu nedostatků, které z celého snímku nedělají vyloženě skvělou podívanou se vším všudy. Lepší editace, možná lépe usměrněný scénář, větší expozice komunistické nepříčetnosti, silnější momenty v části projevu, to vše filmu do určité míry chybí a nelze jej tak považovat za něco zcela výjimečného. Čistě po filmařské stránce ovšem nejde v žádném případě o špatně odvedenou práci a přes všechny výtky jde stále o poměrně zdařilý počin, který pokrývá všechny důležité životní etapy Milady Horákové.
Milada Horáková vždy dokázala zaujmout lidi svým projevem a dobře zvolenými slovy.
Role Klementa Gottwalda se ujal Jiří Vyorálek, který si tuto roli zahrál již v cyklu České století.
Před smrtí napsala Milada několik dopisů, které hrají ve filmu velkou roli.
Milada
Milada má určitou řadu nedostatků, které z celého snímku nedělají vyloženě skvělou podívanou se vším všudy. Lepší editace, možná lépe usměrněný scénář, větší expozice komunistické nepříčetnosti, silnější momenty v části projevu, to vše filmu do určité míry chybí a nelze jej tak považovat za něco zcela výjimečného. Čistě po filmařské stránce ovšem nejde v žádném případě o špatně odvedenou práci a přes všechny výtky jde stále o poměrně zdařilý počin, který pokrývá všechny důležité životní etapy Milady Horákové.
- Hodnocení