Recenze: Villa Lucia je chaotická a nezáživná rádoby komedie, která ničím moc neoslní

Jeden dům, jeden podvečer a několik lupičů.

Celé se to seběhne tak nějak rychle a dost nečekaně. Gorazd a Lucia mají láskyplný vztah, založený na jednom velkém problému – Gorazd a Svatopluk totiž kdysi slíbili svému kamarádovi Cyrilovi (ve snaze zachránit ho před sebevraždou), že si s ní nikdy nic nezačnou. Nestabilní Cyril mezitím skončil v psychiatrické léčebně. Jenže Gorazd se Svatoplukem jednoho dne dostávají zprávu, že Cyril byl puštěn na první vycházku a chce se s nimi sejít, aby urovnal staré křivdy. Vyděšený Gorazd tak prchá ze své dovolené, aby v Cyrilovi nevyvolal žádné podezření. Cyril si však chce také potvrdit, že Gorazd a Svatopluk drží svůj slib a drží se dál od Lucie. Tím pádem se jí vydávají navštívit do přepychové vily jejího otce. Má to však jeden háček, oba jsou pryč na oné zmíněné dovolené, ze které Gorazd utekl. A tak se trojice kamarádů ocitá uvnitř vily, aniž by se tam předtím plánovali vloupat a pečlivě tutlaná tajemství vyvstávají na povrch. Na druhé straně se ve stejnou chvíli chystají do vily vloupat dva zkorumpovaní policajti jako svou poslední fušku. Nastává tak noc plná zmatků, chaosu a nečekaných zvratů.

Ano, zmatky a chaosy vystihují tuhle podívanou docela přesně.Ano, zmatky a chaosy vystihují tuhle podívanou docela přesně. Villa Lucia se totiž snaží být vším možným zároveň – komedií plnou lapálií, důmyslnou loupeží i stylovým akčňákem. A právě díky tomu je tenhle snímek Michala Kollára opravdu nepovedenou směskou, která prostě nebaví. Samotný rádoby humor je zde ve většině případů dosti přihlouplý. Najde se zde sice pár světlých momentů – Svatoplukovy děti a jejich přehnaně dramatická reakce na jeho odjezd nebo Gorazdův úprk z letiště před cestou na dovolenou, ale tím to tak nějak končí. Mimo to totiž snímek skoro celou dobu ničím nebaví, i když se tvůrci snaží sebevíc. Humor je zde opravdu na ostudné úrovni a repliky díky němu křečovité. Například scéna, kdy se lupiči snaží mermomocí vloupat do nedobytného trezoru a používají všech možných dostupných prostředků (až po plynovou bombu), přičemž působí jako postavičky z Looney Tunes, působí přehnaně groteskně a její nevtipnost až bolí.

Ona celá zápletka s „promyšlenou“ loupeží jako vystřiženou ze špatné parodie Dannyho parťáků je strašně nezáživná a špatně napsaná. Policisté, kteří se rozhodli stát se na noc lupiči působí jako nepovedené karikatury Mokrých banditů ze Sám doma. Už u samotného představení jejich geniálního plánu na vyloupení vily se uzívá divák nudou. Jejich následné chování při „akci“ je pak strašně iritující a přehnaná chamtivost staršího policisty v podání Vladimíra Černého je zkrátka málo uvěřitelná a každá scéna bez něj je malým vysvobozením. A nepomáhá tomu všemu ani jejich mentálně omezený spolupachatel romského původu v podání Zdeňka Godly, který je urážlivě stereotypní a nezáživný.

A když si myslíme, že už nemůže být hůře, dostáváme se ke zběsilé závěrečné honičce, která nedává smysl z příběhového ani fyzikálního hlediska a je zkrátka směšná. Najednou totiž zjišťujeme, že si pro nás tvůrci připravili „velkolepé“ finále s honičkou jako z Johna Wicka – tedy, kdyby John pocházel ze slovenského maloměsta a jeho největším nepřítelem byl malicherný policajt, co má před důchodem. A zápletka, která vede k samotné finální akci se objeví z ničemnic (naštvaní ambasadoři z fiktivní země, ze kterých se při pomstě za omylem poškozenou vlajkou vyklubají mafiáni se samopaly, skutečně nedávají smysl a v tomhle filmu nemají co dělat).  

V neposlední řadě je pak také potřeba zmínit herecké obsazení. To se zjevně snaží z podivného scénáře vytřískat, co nejvíc to jde a jejich výkony zdaleka nepatří k tomu nejhoršímu, co může film nabídnout. Spíše naopak. Například Juraj Hrčka coby psychicky nestabilní Cyril odvádí kvalitní práci a scény s ním jsou jedněmi z mála světlých momentů, a to právě díky jeho povedenému přednesu. Za pochvalu stojí i zbytek obsazení, tedy především Martin Meľo a Michal Kubovčík – jejich skupinovou snahu o to, dostat ze scénáře aspoň něco, je skutečně nutno pochválit.

Závěrem je Villa Lucia důkazem, že špatné komedie se rodí nejen v Česku, ale i na sousedním Slovensku. Režisérské i scenáristické snahy Michala Kollára přicházejí vniveč v téhle chaotické, zmatečné a nezáživné komedii, která se snaží být vším naráz. Právě díky mísení žánrů (akce, krimi, komedie… ad.) se tu toho děje spoustu a vlastně zároveň nic. Přihlouplý humor nebaví a zápletka s loupeží nedává smysl z několika důvodu. A celkovému zážitku bohužel moc nepomáhají ani herecké výkony, byť se herci zjevně snaží vytřískat ze scénáře aspoň něco, ale jejich chyba to není.

Jen těžko uvěříte tomu, co se jednoho večera stane za zdmi téhle vily…

Připoutání obětí k topení? Takové klišé!

Zrcadlo, zrcadlo řekni mi, kdo je v zemi zdejší nejhezčí a nejkrásnější?

25%

Villa Lucia

Závěrem je Villa Lucia důkazem, že špatné komedie se rodí nejen v Česku, ale i na sousedním Slovensku. Režisérské i scenáristické snahy Michala Kollára přicházejí vniveč v téhle chaotické, zmatečné a nezáživné komedii, která se snaží být vším naráz. Právě díky mísení žánrů (akce, krimi, komedie… ad.) se tu toho děje spoustu a vlastně zároveň nic. Přihlouplý humor nebaví a zápletka s loupeží nedává smysl z několika důvodu. A celkovému zážitku bohužel moc nepomáhají ani herecké výkony, byť se herci zjevně snaží vytřískat ze scénáře aspoň něco, ale jejich chyba to není.

• Hodnocení