Kozí příběh se sýrem – recenze

Ani sýraři nemají v pohádkové říši klidu.

 

Bylo nebylo, režisér Jan Tománek nás před několika lety překvapil animovaným příběhem z Prahy 14. století. Překvapil bohužel asi v takovém slova smyslu, jako když třeba Japonci překvapili americké námořnictvo na Pearl Harboru – žádné narozeninové taškařici se to nepodobalo. Pokračování už nemělo čím zklamat. Má naopak v praxi něco, čím by potěšilo?

Nové dobrodružství, v němž hraje klíčovou úlohu kozí sýr, se ještě očividněji než jeho předchůdce snaží napodobit sérii o Shrekovi. Nějakým způsobem totiž vedle sebe koexistují středověké Čechy a čistě pohádková říše. S podivnou geografií bych se smířil, ale ono prostředí je neobyčejně prosté na invenci… Těch pár lokací v rádoby kouzelném světě se spíš podobá adventuře navržené malou partou programátorů někdy před dvaceti lety. Na klasické příběhy našeho dětství upomíná hlavně trio Dlouhý, Široký a Bystrozraký, kteří se svojí trapností nemůžou ani vzdáleně rovnat takovým vzorům jako je Banderasův Kocour v botách (panebože, i tu „lůzrovskou“ verzi Artuše bych uvítal radši než vtipy Bystrozrakého).

Příběh a scénář bych rád označil za „nedodělanou první verzi“, čímž bych asi urazil veškeré prvotní scénáře ve filmovém průmyslu. Na stokrát odvyprávěný děj jsou navěšeny hlášky, jaké by během jednoho dne dokázal dát dohromady skoro každý gramotný člověk. Přitom tentokrát se Tománkovi a jeho týmu podařilo podchytit alespoň nějaký potenciál – přinejmenším ve své úvodní části vypadá film jako vtipná a milá hříčka. Tou je vlastně i později, jenže stejně jako hrané české pohádky se potácí mezi neschopností zaujmout a úpornou snahou kombinovat vše osvědčené. Podařenější vizuální fóry vám připadají jako nápady na poslední chvíli a těch pár písniček je na tom podobně. Co naplat, že tuzemská grafická technika pokročila, když zahraniční vzory zůstanou ještě dlouho nedostižené a dejme tomu celovečerní verze Rákosníčka by měla mnohem přirozenějšího ducha?

Obsazení je nutno pochválit už jen na základě výčtu hereckých jmen. Jiří Lábus, Karel Heřmánek, Dalimil Klapka a do určité míry i Miroslav Táborský báječně ozvláštní melodii hlasu a charaktery svých postav. Kéž by tak šlo pochválit i dětské herce – Martin Sucharda a Alena Kokrdová jsou zkrátka dvě děti posazené kdesi ve studiu, k jinému dojmu jsem se nedokázal přinutit.

Kozí příběh se sýrem už není tak špatný, aby někoho znechutil. Je jen komedií, která není moc vtipná, pohádkou, jíž chybí fantazie i přirozenost a dětským příběhem neschopným zprostředkovat nic, co by cizí animáky nepřekonaly.
 
 

Závislost na sýrech je alespoň lepší než ten alkoholismus Václava IV.


 
 

Jistá cimrmanovská hra Širokému a Dlouhému zkazila náladu.


 
 

Český národ udržuje s peklem přátelské vztahy – to vědí i naši nejmenší


 
 

0%

Kozí příběh se sýrem už není tak špatný, aby někoho znechutil. Je jen komedií, která není moc vtipná, pohádkou, jíž chybí fantazie i přirozenost a dětským příběhem neschopným zprostředkovat nic, co by cizí animáky nepřekonaly.

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací