Recenze: Aquaman a ztracené království je silně průměrná komiksovka, na kterou zapomenete hned po jejím zhlédnutí

Name: Recenze: Aquaman a ztracené království je silně průměrná komiksovka, na kterou zapomenete hned po jejím zhlédnutí
Rating: 50 (1 reviews)
Author: Anja Verem

Recenze filmů

Od Anja Verem Pro 28, 2023

(Foto: Warner Bros. Pictures)

Ne moc originální film.

To je přesně pokračování Aquamana. Setkáváme se v něm opět s Arthurem Currym, který působí jako hrdina Aquaman. Nyní musí balancovat svůj superhrdinský život s rolí krále podmořského království Atlantidy a otce malého miminka. Je to zkrátka těžké. A ještě se to zhorší, když se na scéně opět objeví záporák Black Manta, stále poháněný svou potřebou pomstít smrt svého otce, za kterou může Aquaman. Tentokráte je však hrozivější než kdy jindy, neboť vládne mocí prastarého temného trojzubce, který je ovládán zlověstnou sílou. Svými činy navíc rapidně zrychluje globální oteplování planety Země a ohrožuje veškerý život na ní. Aquaman zkrátka musí zasáhnout a jediný, kdo mu může pomoci, je jeho bratr Orm, kterého v předchozím díle úspěšně uvěznil. Uzdraví společné dobrodružství zlomený bratrský vztah? A objeví na své cestě více, než čekali?

Je toho tady strašně moc naráz a současně vlastně nic.Tak se prezentuje nové pokračování ze světa Aquamana, za kterým stojí duo režisér James Wan a scenárista David Leslie Johnson-McGoldrick, které se podepsalo i pod prvním dílem. Avšak tentokráte už to není tolik zábavný a poměrně koherentní film. Sequel je sice stále víceméně koukatelný, ale to je tak vše. Samotný příběh není nijak zvlášť hlubokomyslný a zápletka je spíše chaotická, jako by tvůrci nevěděli co, a tak poskládali několik nápadů dohromady – globální oteplování, prastarý padouch a ještě starší kletba, pomstychtivý Black Manta a nesourodý bratrský vztah. Zkrátka je toho tady strašně moc naráz a současně vlastně nic.

Jsou to všechno velká klišé, se kterými si Wan a Johnson-McGoldrick hrají. Tlačí pak především na linku s globálním oteplováním, což je sympatické a ušlechtilé, ale hrají zde až příliš moc na sílu, a to jejich myšlence spíše uškodí. Až moc na sílu je brán i vztah Aquamana a Orma, kteří spolu sice mají na plátně dobrou chemii, a vlastně jsou jejich společné scény to jediné, co zde baví sledovat, ale nejde zde bohužel o nic přehnaně originálního.

Jejich vztah se totiž až moc podobá tomu, který mají v Marvelu Thor a Loki. A to až na tolik, že i samotné postavy zmíní v narážce tyto norské bohy. Tvůrci jsou si tedy této podobnosti vědomi, ale ani to celé situaci moc nepomáhá. A kopírování od konkurence je tu více. Velice neoriginální je i celá dějová linka, v níž se hrdina rozhoduje, zda odkrýt svou tajnou podvodní říši světu. Je to naprosto totožné dilema, které měl Black Panther ve svém prvním snímku – není tak vůbec překvapivé, že i zde to pak vyústí v úplně stejné řešení. A to až tak okatě zkopírované, že by měla být tvůrcům hanba.

Jediným štěstím snad je, že má vyprávění spád, a to především díky záživným akčním scénám. Bojování je tu opravdu spousta a vesměs nenudí. Podmořské bitky jsou však vizuálního hlediska ne vždy nejkvalitněji provedené. CGI je tu velice znatelné a občas až moc kostrbaté – jako pěst na oko působí například už úvodní scéna, ve které Aquaman bojuje bok po boku svého věrného mořského koníka. Je to prvek přejatý z komiksů, který však na plátně moc dobře nefunguje. Zbylé akční scény jsou poměrně chaotické a ne úplně originální, což je škoda, vzhledem k tomu, že se odehrávají v nevšedním podmořském prostředí. Působí zkrátka velmi genericky a suše, jako kterákoliv jiná typická filmová bitka. Zmíněný podmořský svět je pak z vizuálního hlediska také trochu nevýrazný, zvláště oproti tomu, jak barvitě byl vykreslen v prvním díle.

Ničím moc neoslní ani herci. Jason Momoa, ač je velmi charismatický, tak v roli Aquamana nepodává nic, co by se dalo porovnat s hereckým výkonem. Momoa prostě hraje sám sebe a působí po celou dobu tak, že zkrátka přišel v civilu na plac a kamery ho prostě tak nějak začaly natáčet. Naštěstí to zde nijak moc nevadí a k jeho roli to i vlastně sedí, ale přeci jen se mohl snažit o trochu více. A nenamáhá se ani zbytek obsazení, který jakoby ztratil veškerou motivaci hrát a přišel si jen pro výplatu. Nicole Kidman jako Atlanna podává jeden ze svých nejhorších výkonů, Yahya Abdul-Mateen II jako Black Manta je jen naštvaný, agresivní a neustále mrzutě zamyšlený, jeho pomocníci robotičtí (zvláště Jani Zhao, která je strašně křečovitá) a Amber Heard jako Mera je opět velmi plochá (nehledě na to, že by jí, po prohraném soudu s Johnnym Deppem, mělo být ve snímku o dost méně).

Jediní, kdo se snaží a podávají kvalitní výkony, jsou Patrick Wilson coby Orm a Dolph Lundgren jako král Nereus. Je znát, že Wilson si roli Orma užívá a svým přednes trochu zdvihá úroveň celého filmu. Jeho výkon má vrstvy i emoce a zkrátka baví. Podobně je na tom Lundgren, kterému navíc pomáhá jeho charisma a oproti ostatním hercům je v jeho scénách znát snaha o to, vytřískat z nepovedeného scénáře aspoň něco ve svém přednesu, což je chvályhodné.

V neposlední řadě pak, vedle Wilsona a Lundgrena, baví i hudební doprovod. Ten je podobně hravý a chytlavý jako v jedničce. Vedle soundtracku, na kterém se opět podepsal Rupert Gregson-Williams, tu zaznívají i hity jako Born to be Wild nebo Spirit In The Sky.

Dohromady je Aquaman a ztracené království hluboce průměrná podívaná. Příběh ničím neoslní, kombinuje příliš prvků dohromady a není moc originální. Ono kopírování od konkurence je až příliš okaté, a proto tak moc vadí. Neoslní ani vizuální stránka a, s výjimkou Wilsona a Lundgrena, nepomáhají ničemu ani herecké výkony. Momoa je zkrátka, jako vždy, sám sebou, čímž moc celou podívanou nezachraňuje. Baví akorát tak chytlavý soundtrack a momenty mezi Aquamanem a Ormem. Jinak však má toto DC dílo téměř jistou cestu do hlubin filmového zapomnění.

Čumte na mého mořského koníka!