… dokonce i když ji hraje Julianne Moore
Byla jednou jedna farma, na ní jedna matka a jedna dospělá dcera, která si spletla terapii s heroinem. A někde jinde byl hluboce deprimovaný tým Apple TV+, který se rozhodl z téhle rodinné katastrofy uplácat film. Psychologické drama, které se v polovině změní v thriller, a my s každou další promrhanou minutou doufáme, že to na konci začne dávat nějaký smysl. Julianne Moore v hlavní roli vypadá, jako by trpěla v každém záběru, a není divu. Jednak hraje ženu, která nedávno přišla o manželku a krachuje s koňskou farmou, ale hlavně se musela upsat tomuto filmu pravděpodobně s injekcí plnou drog, kterou jí někdo držel pod krkem.
Příběh začíná na ranči, kde Kate (Moore) dře jako kůň, kterého už byste dávno z lítosti prodali na salám. Každé ráno se probouzí ze snů, ve kterých její životní láska ještě žije, vstává s bolestí v očích a sklenkou melancholie v ruce. Zasloužila by si alespoň chvíli klidu, místo toho se však vrací domů její dcera Claire (Sydney Sweeney), která přísahá, že tentokrát už fakt přestala fetovat. Což samozřejmě znamená, že během pěti minut vymlátí dveře, seřve matku, vyhrožuje rodinnému psovi zabitím a někam zmizí s pochybným přítelem. A právě v ten moment by bylo nejlepší film vypnout a jít obejmout nejbližší zvíře, co máte po ruce. Ale pokud jste masochista nebo recenzent, zůstanete. Nuže, dobře vám tak.
Claire se znovu vrací, ale tentokrát s průšvihem tak epických rozměrů, že je s podivem, že ho nacpala do auta. Žádné dojemné rodinné shledání přece není kompletní bez vraždy. Kate reaguje, jak by reagovala každá matka s přehnaným smyslem pro ochranu potomků: uklidí tělo, vymyslí alibi a pokračuje v tom, čemu Hollywood říká láska, a co terapeuti označují jako spoluzávislost.
Michael Pearce, režisér, který už dokázal spojit napětí s působivou atmosférou, tady jako by zapomněl, že film potřebuje nejen emoce, ale i strukturu.Michael Pearce, režisér, který už dokázal spojit napětí s působivou atmosférou, tady jako by zapomněl, že film potřebuje nejen emoce, ale i strukturu. Místo gradace dostaneme sérii náladových výjevů, občasné výbuchy hysterie a Domhnalla Gleesona jako padoucha Jackieho, který je tak okatě prohnilý, že by zapadl spíše do superhrdinského snímku. To už bylo mnohem zábavnější sledovat “zlou” Claire, u které alespoň chápeme morální dilemata, před která staví svou matku. Místo toho nám ale snímek v polovině servíruje nového zloducha, na kterého se máme soustředit.
Vizuálně má Echo Valley své momenty. Kompozice záběrů, temné momenty a stříbrné odlesky kapek na střeše působí jako melancholické obrazy něčeho, co mohlo být silným filmem. Jenže obrazy bez smyslu jsou jen tapeta, která se dřív či později začne sloupávat ze zdi. Scénář je jako banánová slupka na zemi, rozblemcaná a předznamenávající pád. Motivy rodičovské lásky, závislosti a osobního selhání jsou tu jen proto, aby se s nimi mávalo jako vlajkou při každé dramatické slovní přestřelce. Kdyby se film držel vztahu matky a dcery a opravdu ho prozkoumal, mohl být tíživý, nepříjemný a fascinující. Místo toho se po polovině přepne – doslova jakoby vám někdo sednul na televizní ovladač a omylem přepnul kanál na snímek o domácím přepadení.
Hudba se snaží být dusivá a hrozivá, ale občas působí spíš jako soundtrack k upocenému videu o drogách pro středoškoláky, střih a tempo se místy vlečou jak starý valach s kolikou, jindy zas film utíká jako narkoman s čerstvou dávkou, ale tak nějak nikdy tempo nešlape přesně tak, jak by mělo. Julianne Moore hraje výborně, to ano. Tvář má plnou vyčerpávající bolesti tak přesvědčivé, že jí věříte i to, že miluje dceru, která by v reálném světě skončila s doživotním zákazem vstupu na pozemek. Sweeney se snaží, ale její výkony kolísají. Trochu se zdá, že chtěla připomenout, že není jen pěkná tvářička, ale umí i hrát, respektive působit jako reklama na drahou odvykací kliniku. Kyle MacLachlan v jediné scéně zapůsobí víc než Sweeney v celém filmu, ale pak zase zmizí jak alibi ve špatném kriminálce. A pak tu máme nenápadnou roli nejlepší kamarádky (Fiona Shaw), která vnese do snímku tolik čerstvého větru, že bychom byli nejradši, kdyby byl celý film jen o tom, jak spolu s Kate popíjí a vzpomínají na život, který prožily.
Má smysl chránit někoho, kdo vás jen využívá? Na tuto otázku film radši odpověď nehledá. Místo toho nabízí přehnané zvraty, moralizování ve stylu telenovely a emocionální vydírání s ozvěnou koňských kopyt. Echo Valley může být podívaná pro vás, pokud zbožňujete Julianne Moore natolik, že byste koukali i na to, jak třídí mrkev, nebo pokud vás fascinují nefunkční rodinné vztahy natolik, že chcete dvě hodiny křičet na obrazovku „Ne, nedělej to, Kate!” Pro ostatní je to spíš melancholický pokus o devadesátkový thriller s pár plusovými body: za snahu, Moore, kameru a neodolatelnou Fionu Shaw, která vám zlomí srdce, kdykoliv zmizí ze záběru.
„Brej den, nevíte, kde bych tu sehnal kadeřníka?“
Máma se zlobí a dcera se kaje, za chvilku se role obrátí, a tak pořád dokola.
Echo Valley není tím, čím se zdá být…
Echo Valley
Má smysl chránit někoho, kdo vás jen využívá? Na tuto otázku film radši odpověď nehledá. Místo toho nabízí přehnané zvraty, moralizování ve stylu telenovely a emocionální vydírání s ozvěnou koňských kopyt. Echo Valley může být podívaná pro vás, pokud zbožňujete Julianne Moore natolik, že byste koukali i na to, jak třídí mrkev, nebo pokud vás fascinují nefunkční rodinné vztahy natolik, že chcete dvě hodiny křičet na obrazovku „Ne, nedělej to, Kate!” Pro ostatní je to spíš melancholický pokus o devadesátkový thriller s pár plusovými body: za snahu, Moore, kameru a neodolatelnou Fionu Shaw, která vám zlomí srdce, kdykoliv zmizí ze záběru.
- Hodnocení
