Pozice dítěte / Pozitia copilului – recenze

Být maminčiným mazánkem jednou unaví.

 

Cesta do pekel je prý dlážděna dobrými úmysly, říká se. Platí to samozřejmě i o výchově a rodinných vztazích. Důsledek vlivu příliš starostlivé a dominantní matky ukazuje rumunský film od Călina Petera Netzera, jenž si již teď získal věhlas díky cenám z festivalu v Berlíně. Kromě nezdravého působení rodiny pranýřuje příběh ovšem také rozsáhlé možnosti ke korupci…

Se svými vadami i chutí bít se za duševně neduživého syna stojí ve středu vyprávění stará Cornelia Kerenes, výborně předvedená Luminitou Gheorghiu. Herečku na plátně naplno ovládne prostý impuls vycházející ze strachu o potomkovu budoucnost, projevující se palčivou snahou přizpůsobit si okolnosti a končí čirým zoufalstvím s nepopiratelným množstvím upřímné lásky. Synek Barbu (Bogdan Dumitrache) možná ovšem o záchranu ani nestojí a letargii střídá pouze se vztekem směřovaným právě na Cornelii.

Scénář je naštěstí dost chytrý.Matka se kvůli Barbuově nenadálému střetu se zákonem musí pomalu usmiřovat s jeho přítelkyní Carmen (Ilinca Goia) a vlastní ratolest poznává i v ohledech, jakých by byla nejspíš raději ušetřena. Jistý spravedlivý hněv pocítíte vůči ní a jejím ochráncovským tendencím, ale i vůči Barbuovi a jeho naprosté neochotě přijmout zodpovědnost za problémy, do nichž se dostal a nesmírnou škodu, kterou napáchal. I když se s Corneliinou rodinu seznamujete pomalu, uděláte si snadno obrázek. Soukromá historie zúčastněných nepotřebuje další vysvětlování, dokážete si ji z náznaků snadno doplnit. Scénář je naštěstí dost chytrý, aby jejich přítomnost pojal věrohodně i jímavě a herci jsou nadmíru schopní citové razance, jaká je v krajní krizi zapotřebí. Příležitostně se na povrch dostane i sžíravost poukazující na známou beztrestnost výše postavených vrstev a ochotu některých lidí přivřít oči za úplatek.

Na snímek se i velmi příjemně dívá, nehledě na některé části z úvodu, kdy společně s postavami počítáme každou vteřinu. Pozici dítěte to spíš přidává na realismu a schopnosti vzbudit účast.

Za Drákuly i Ceauşesca, náš spolek si zachovává prestiž.

„Nemůžu si alespoň obhajobu napsat sám?“

„Křivé svědectví nebude levné, ale za to pravdivé mi nikdy nic nenabídli.“

0%

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací