Vlastimil Vondruška má na kontě již milion prodaných knih.
Český historik, publicista, spisovatel a autor především historických detektivních příběhů Vlastimil Vondruška koncem října pokřtil svoji nejnovější knihu, a to Breviář pozitivní anarchie, který poukazuje na chyby, které se dějí v Evropě v posledním desetiletí a vysvětluje, že se jedná o opakování fatálních chyb našich předků.
Při setkání s novináři například objasnil, proč název publikace obsahuje pro mnohé tajemný pojem „breviář“. „Breviář je církevní kniha modliteb, které by si měli věřící neustále opakovat, aby si upevňovali svoji víru. Toto je tedy kniha, kterou by si měli lidé neustále číst a opakovat, aby si upevňovali pohled na současnost,“ objasnil vznik názvu historik Vondruška se smíchem.
Zkušený autor, který má na kontě již desítky úspěšných titulů se pyšní mnoha oceněními, jako je čestné uznání Mensy, Zlatá stuha IBBY, cena knihovníků SUK či sedm cen čtenářů nakladatelství MOBA. K významným mezníkům v jeho kariéře jistě patří i fakt, že počet jeho prodaných knih dosáhl jednoho milionu.
Krátký popis knihy Breviář pozitivní anarchie:
I když by asi přesnější název pro tuto knihu byl Ideologie v době uprchlické krize, nechce se autor podbízet bulvárně laděným titulem. Vynikající český spisovatel a historik se ve své nové knize snaží především o objektivitu.
Ukázka z knihy Breviář pozitivní anarchie:
Barbaři už čekají na hranicích
Nikdo si neuměl ve starověku představit, že by se mohla někdy rozpadnout říše římská. Ovládala celý tehdy známý svět. Čím však byla mocnější, tím více problémů bylo ukryto pod oslnivým leskem moci. Politické frakce římských patricijů bojovaly o zisky z provincií a podporovaly u moci ty císaře a senátory, kteří se nechali zkorumpovat a umožnili jim dál bohatnout. Chudý římský lid dostával zdarma chléb, a pokud se nudil, mohl se povyrazit pohledem na lvy, kteří v arénách trhali křesťany. Samozřejmě také zdarma. Za to prostý lid dával hlasy mocným. Lid nakonec zlenivěl natolik, že odmítal to, co udělalo Řím Římem – povinnou vojenskou službu pro občany. A tak se začaly zřizovat barbarské legie. Římské oddíly se skládaly z obyvatel porobených zemí. Současně ale do Říma putovaly zástupy cizinců, kteří vykonávali ty práce, které se změkčilým a zlenivělým Římanům nechtělo vykonávat. Protože bylo v Itálii příliš obyvatel, majitelé velkostatků nedávali polím dostatek času na obnovu a zdevastovali krajinu natolik, že výnosy prudce klesaly.
Římská hrdost šla vniveč. Namísto starých bohů se začala uctívat božstva z provincií a nakonec bylo povoleno křesťanství. I když všichni věděli, že tradiční systém, založený na otrokářství, je s křesťanstvím neslučitelný. Lidé otupěli a o zašlé slávě Říma se sice zpívalo v písních, ale nikdo nebyl ochotný pro ni cokoli udělat. Ženám se nechtělo rodit a počet rodilých Římanů začal klesat.
Stát nějakým způsobem fungoval a římský senát dál vydával své edikty, které ovšem již nikdo nerespektoval. Tam, kde byl dříve pořádek, se po venkově proháněli lupiči a kupci začali omezovat své obchodní cesty. Najednou se objevily hospodářské problémy. Jenže římský lid musel dál dostávat svůj chléb a hry. I když už na ně nebylo. Císař, který by si dovolil na tuhle výsadu sáhnout, přišel o trůn. V lepším případě.
Až jednoho z nich napadlo, že si proti odbojným spoluobčanům pozve do země divoké germánské kmeny. Několik let to fungovalo. Pak germánské kmeny zjistily, že by mohly mít stejné výhody jako Římané. Navíc by mohly žít po svém. Jinak než civilizovaní Římané. A to byl konec nesmrtelné říše. Nikoli najednou a v krvavé válce. Ale pomalu. Unavená říše, která tu byla 1200 let, se rozpadla. Bohatý východ založil vlastní stát, který ještě více než 1000 let pokračoval jako Byzanc v římské tradici. Chudý západ byl ponechán napospas osudu.
Evropa tak, jak ji známe, tu je rovněž 1200 let. Od doby prvního císaře Karla Velikého. Pokud se problémy, které vedly k zániku Říma, zdají dnes aktuální, není to samozřejmě náhoda. Historie se s krutou pravidelností opakuje a nic na tom nezmění sliby politiků a hněv lidu. Každou nemoc lze při správné léčbě zpomalit, ale většinou ne zcela zlikvidovat. Každý je smrtelný. O evropské civilizaci to platí rovněž.
Jak to na křtu nové knihy úspěšného spisovatele Vlastimila Vondrušky vypadalo, si můžete prohlédnout i ve fotogalerii na našem FB profilu.
