Recenze: Svět podle Muchy odkrývá příběh, který smrtí umělce neskončil

Především fanoušci umění se mají na co těšit.
 
 
Pro někoho jeden z největších umělců naší historie, pro jiného synonymum kýče, který visel na toaletě v každé druhé domácnosti. Alfons Mucha fascinoval ve své době, padesát let po své smrti, a stejně tak dnes, ať už v San Franciscu nebo Japonsku. Jeho rodina se však musela postarat o to, aby se na něj nezapomnělo. I o tom vypráví dokumentární film, který přistoupil k Muchově odkazu s respektem, ale i potřebnou dávkou fantazie.

Procházíme život a kariéru Alfonse Muchy, částečně podle jeho vzpomínek, které byly často děravé, popletené nebo neúplné, zachycených synem Jiřím. Film hledá paralely mezi osudy dvou rozdílných mužů, stejně tak mezi odlišnými generacemi a jejich vztahem k Muchovu dílu. Téma, které se line celým snímkem, je především jeho nesmírná pracovitost, obrovské sebeobětování pro něco většího, než byl on sám, a touha tvořit pro vlast. To je něco, co už se v dnešní době opravdu málokdy vidí.

Se vzpomínkami si tvůrci poradili dobře, jsou animované a snadno je rozlišíme.Se vzpomínkami si tvůrci poradili dobře, jsou animované a snadno je rozlišíme. Dodávají snímku speciální kouzlo a hravost, ale nevyskytují se tu přehnaně často. První léta kariéry provázela Alfonse spousta zklamání a odmítnutí. Nepřijetí na akademii, hledání uplatnění, ztráta práce ve Vídni po tragickém požáru Ringtheater, nic z toho jej neodradilo a nezlomilo. Život v Paříži už přinesl velké sny a plány. Témata jako milostný život a megalomanství jsou tu jen nakousnuta, možná je to škoda. Dojem z jeho osobnosti tak není úplný, ale musíme respektovat, že jde hlavně o dílo, které tu přetrvává pro nás i další pokolení.

Jaké štěstí a píle rodáka z Ivančic přivedly ke slávě, od grafika a ilustrátora ke hvězdě, která zářila i v Americe? Abychom pochopili přesah uměleckého odkazu až do současnosti, uvidíme na plátně také světové umělce z různých koutů planety, kteří se k Muchovým dílům dostali nejrůznějšími náhodami. Jak tyto někdy dost extravagantní umělce inspiruje jeho tvorba, nás může překvapit.

Pro neznalé může být snímek velkým chaosem, než zjistí, kdo vlastně film vypráví. A trošku i potom. Nahlížíme do různých dob, na osudy tří generací, neboť dojdeme dokonce i k zástupci třetí, tedy k Johnovi. Pokud jste do umění zapálení, budete za hravou a trošku náročnější formu zpracování jistě rádi. Umění na nás může působit různě, přinášet nám odlišné pocity, stejně tak to může být se Světem podle Muchy, protože režisér Roman Vávra se nejspíš úplně nerozhodl, co nám vlastně chce sdělit. Anebo to prostě nechal na nás.

Dokument o slavném umělci neznalému divákovi příliš nepomáhá se zorientovat. Naopak pokud máme trochu povědomí o životě Alfonse Muchy i jeho syna, užijeme si příběhy proplétající se dvěma staletími. Příběhy o lásce k národu a umění, o obětování se pro něco většího, než je jeden lidský život. Na hravé zpracování je radost se dívat, jen je to někdy chaos. Snímek se ohledně některých témat drží poměrně při zdi, mohl snadno zanechat intenzivnější a déletrvající dojem.
 

S ženskými to je těžké…

„To muselo dát práce… a přitom taková blbost.“

Nebojte, podíváme se i do přítomnosti.