jOBS – recenze

Vaše PCčko touží po setkání se zploditelem.

 

Tak vás by zajímal život průkopníka osobních počítačů? Muže, jenž preferoval práci pouze s dalšími génii, zatímco idioty chtěl diskriminovat? Téměř dva roky po úmrtí Steva Jobse můžete v kinech prožít jeho kariéru. Není proto daleko den, kdy mu složíte poctu nejvyšší tím, že si velikána v podání Ashtona Kutchera pustíte na svém iPodu. Můžete tak učinit bez větších problémů, ale neznamená to, že vás nepotrápí nějaké menší.

Samotný Kutcher si určitě dokázal poradit s nelehkou úlohou technického vizionáře. Viditelně se vciťuje do jeho touhy po zdokonalování lidských vymožeností a naplnění nemalých ambicí. Perfektně mu jde předvádět i určitou hysterii, jíž občas podléhají asi všichni vpravdě výjimeční muži. Jobsově jedinečné psýše, jak se zdá, on rozumí, nebo přinejmenším ví, jak zahrát excentrika s osobním kouzlem.

Jobse doprovází jmenovec a hlavně nerozlučný přítel Steve Wozniak.Hlubiny duše „ajťáckého“ idolu nicméně nejsou dál zkoumány. Život před začátkem kariéry a zájem o indickou spiritualitu ohnou v úvodu filmu v mžiku  z cesty a již sledujeme skromný start společnosti Apple, kde Jobse doprovází jmenovec a hlavně nerozlučný přítel Steve Wozniak (Josh Gad). Od onoho momentu zažíváme přesně to, o čem i povrchní znalci již slyšeli – vzestup géniova impéria, ale i nezdary a následné vzestupy z popela. Nic víc, nic míň.

Režisér Joshua Michael Stern a scénárista Matt Whiteley nic neriskují a tudíž nepřekvapí žádnou situací ani dialogem. Dokonce i Jobsovy avantýry s nepřiznaným otcovstvím jsou decentně odsunuty a vyřešeny mimo záběr kamery. Mnozí budete tušit nevyužité příležitosti, ať už jde o větší podtržení vynálezcova soukromí, specifického myšlení a širší osobnosti, nebo zvýraznění vedlejších postav, jak to dokázala Fincherova Sociální síť. I když to možná bylo umožněno počtem Zuckebergových nepřátel…

Společné úsilí Jobse a Wozniaka je ovšem hned od začátku představováno jako významné spojení talentu a píle, navrch doprovázené působivým soundtrackem od Johna Debneyho. Počáteční kostrbatá práce v garáži sice nevypadá ani jako zrod obří korporace, ani jako umělecká tvorba, o léta později však vede k rafinovanému pěstování uživatelských systémů. Jobsova řeč o podivínech, kteří dokáží změnit svět, přichází po názorné dvouhodinové ukázce, jež ji dokazuje a naše informační technika je plodem této filosofie.

„První počítač by zaplnil celou naši dílnu. Pokrok nelze zastavit!“

„V době početí jsem určitě pracoval na napájení bez větráku!“

Snad oholený Steve neztratí i zbytek tváře.

0%

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací